O víkendu v televizi opĕt bĕžela ruská pohádka Dračí princ. Svým způsobem je to jen jiná varianta pohádky Kráska a zvíře, stejnĕ jako mnoho dalších. Tu pohádku miluju. Vlastnĕ od dĕtství miluju všechny pohádky o zakletých princích a vůbec příbĕhy, kde muži mají nĕjaký "handicap" a přesto najdou lásku. A asi nikdy by mĕ nenapadlo, že podobnou pohádku prožiju sama na vlastní kůži. V mládí jsem políbila pár "princů", kteří se posléze promnĕnili ve slizké žáby. A pak jsem jednou políbila žábu a ona se promĕnila v prince. Ne vizuálnĕ, na první pohled vypadá pořád jako žába, ale v mých očích je to princ z pohádky a nevymĕnila bych ho za nikoho jiného. Dodnes nemůžu uvĕřit, že takové štĕstí se usmálo právĕ na mĕ.