Ztracen v kostičkovém světě

Už v mateřské školce si Honzík oblíbil hru Minecraft. A já ho v tom podporovala, protože se mi zdálo, že je to hra, která dětem kromě zábavy dává i něco víc: Kromě rozvoje fantazie a prostorové představivosti, učí také základy matematiky a geometrie, plánování, logistiky, obchodu, strategie... a další věci o nichž jsem v té době neměla tušení. Mé domněnky mi potrvdil i článek v učitelských novinách, který jsem si přečetla ve školkové šatně, zatímco jsem čekala až Honzík dosvačí. Hra v něm byla hodnocena jako jeden z nejlepších počítačových produktů pro rozvoj dětí a mládeže.

O berlích

Už delší dobu (asi dva roky) mĕ sakramentsky trápilo koleno. Čas od času jsem si ho na schodech "namohla" a následujících nĕkolik dní témĕř nemohla chodit. Pak se vše uklidnilo a vrátilo do normálu. Když se to opakovalo už po nĕkolikáté, začala jsem se schodům zámĕrnĕ vyhýbat a když nebylo vyhnutí, chodila jsem po nich tak, abych nestřídala nohy a namáhala tedy jen tu bezproblémovou. Přesto se bolest postupem času objevovala stále častĕji. I když jsem tomu nepřikládala příliš velkou důležitost, jen pro jistotu jsem se o tom zmínila svému doktorovi v rámci pravidelné prevenčky. Vyslovil podezření na artrózu a poslal mĕ k ortopedovi. Manžel obvolal pár svých známých a poptal se, aby mĕ nakonec objednal do Olomouce. Následoval rentgen, poté návštĕva zvoleného lékaře a do mĕsíce artroskopie. Bylo 1.dubna. Bĕhem čekání na operaci jsem zjistila, jak bylo dobře, že manžel vĕnoval péči hledání co nejlepšího lékaře. Pacientky sdílející se mnou pokoj vesmĕs vyprávĕly, jak je doposud léčili jejich doktoři a jak teprve zmĕna lékaře přinesla diagnózu a zákrok od nĕhož si slibovaly úlevu.

Z čtenářského deníku

O

O kindošu vod Jakuba
"Když ve štatlu dávali do pucu Petrov, začínala taky hokna na Jakubské kirchnĕ. Samo, že stavoši se štengrovali, kdo z nich je betelnĕjší fachman. Brzo však bylo sichr, že to je ten od Jakuba. Nasadil kvalt, na kterej petrovští nemĕli. Samo sebou se nakrkli a začali vařit křivý války. Tak dlouho prudili, až ten jakubskej stavoš hodil na tu svou hoknu kakáč. Než se však zdekoval, dal do cajku aspoň ten rozfachčenej fenstr. Ráno byl ve štatlu tĕžkej lochec. Nad fenstrem byl šropál a házel gébišem k Petrovu."

Modrý slon pomáhá číst

Znáte Modrého slona? Nĕkteří možná ano, jiní na tom budou podobnĕ jako já. Ani já ho totiž donedávna neznala a to na našem trhu působí už od roku 1998. No a právĕ pro vás, kteří ho neznáte, jsem se rozhodla vám o nĕm říct. Protože dobré projekty si zaslouží podporovat.

Vzhůru do pohádky

Jako každý rok, tak i letos koncem června osídlily jediný lesík v okruhu 20 km bytosti z jiného svĕta. Pohádkový les už má letitou tradici a zatím stále ještĕ úroveň stoupá.

Víly už šly zřejmĕ do důchodu a tak na (teď už bývalém) vílím paloučku vyrostla celnice jako z pohádky Tři veteráni. Dokonce i koza se tam pásla! Po nezbytných formalitách a úplatcích nám byla vystavena povolenka ke vstupu. Tak si to šineme po cestičce a koho to nepotkáme pár kroků za hranicí:

Školáček

Tak nám to taky začalo... Vím, že podobných článků už vyšlo spousty a nejspíš ještĕ vyjde. Ono se není čemu divit, tento významný den prožíváme my rodiče snad ještĕ víc než naše robátka. Nástup do první třídy patří k nejdůležitĕjším okamžikům v životĕ našeho dítĕte rodičovství. Zatímco naše dĕti se vesmĕs tĕší, my rodiče máme plnou hlavu starostí. Jak to ten náš mrňous zvládne? Což o to, první den je vlastnĕ ješte celkem v pohodĕ. Ale co ty další? Já si na první opravdické zážitky budu muset počkat nejspíš až do víkendu. Tento týden na mĕ vyšla odpolední. Sice se s Honzíkem uvidím ráno, ale to jen na pár minut, protože už kolem 7 musí vyrazit na autobus.  Tak alespoň pár slov o tom dni prvním.

Kocovina zvaná těhotenství

Dát tĕhotenství přídomek "Nejkrásnĕjší období ženy" mohl snad jedinĕ chlap. Zřejmĕ to byl nĕjaký mnich, který ženu, natož tĕhotnou nikdy zblízka nevidĕl a zároveň se neprohřešil ani nemístným popíjením mešního vína. Po mé poslední zkušenosti jsem tĕhotenství dala vlastní přídomek "Nĕkolikamĕsíční kocovina". Kdo nezažil, asi tĕžko pochopí.