Prosím, omluvte vzhled, blog je ve výstavbě, přičemž současně probíhá stěhování z původní domény. Děkuji za pochopení.
Zobrazují se příspěvky se štítkemŠkola. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemŠkola. Zobrazit všechny příspěvky

27 března 2019

Z čtenářského deníku

O kindošu vod Jakuba
"Když ve štatlu dávali do pucu Petrov, začínala taky hokna na Jakubské kirchnĕ. Samo, že stavoši se štengrovali, kdo z nich je betelnĕjší fachman. Brzo však bylo sichr, že to je ten od Jakuba. Nasadil kvalt, na kterej petrovští nemĕli. Samo sebou se nakrkli a začali vařit křivý války. Tak dlouho prudili, až ten jakubskej stavoš hodil na tu svou hoknu kakáč. Než se však zdekoval, dal do cajku aspoň ten rozfachčenej fenstr. Ráno byl ve štatlu tĕžkej lochec. Nad fenstrem byl šropál a házel gébišem k Petrovu."

03 září 2013

Školáček

Tak nám to taky začalo... Vím, že podobných článků už vyšlo spousty a nejspíš ještĕ vyjde. Ono se není čemu divit, tento významný den prožíváme my rodiče snad ještĕ víc než naše robátka. Nástup do první třídy patří k nejdůležitĕjším okamžikům v životĕ našeho dítĕte rodičovství. Zatímco naše dĕti se vesmĕs tĕší, my rodiče máme plnou hlavu starostí. Jak to ten náš mrňous zvládne? Což o to, první den je vlastnĕ ješte celkem v pohodĕ. Ale co ty další? Já si na první opravdické zážitky budu muset počkat nejspíš až do víkendu. Tento týden na mĕ vyšla odpolední. Sice se s Honzíkem uvidím ráno, ale to jen na pár minut, protože už kolem 7 musí vyrazit na autobus.  Tak alespoň pár slov o tom dni prvním.

19 května 2011

Panika kolem maturit

Nĕjak stále nemůžu pochopit tu paniku, která panuje kolem státních maturit. Je sice pravdou, že o státních maturitách témĕř nic nevím a ani se o to příliš nezajímám. Ale když si vzpomenu na svoji maturitu, tak mám pocit, že se zas až tak moc velké drámo nedĕje. Občas dojde k nĕjakým zmĕnám ve společnosti a nĕkdo to holt, jak se říká, odsere. Letošní maturanti nejsou první ani poslední v historii.

17 května 2011

Nostalgická vzpomínka na maturitu

Slůvko MATURITA ve mĕ vyvolává vzpomínky na doby dávno minulé. Nejen na tuto zkoušku dospĕlosti, ale na všechno to, co tomu předcházelo, tedy vlastnĕ na celou moji školní docházku od první třídy, přes přípravy k přijímacím zkouškám na střední spojené s přísnĕjším známkováním, než na jaké jsme dosud byli zvyklí, potom tréma při přijímačkách a asi mĕsíc nervózního čekání na verdikt přijat/nepřijat, po nĕmž následovaly čtyři báječné roky na střední zakončené onou zkouškou i na následné vykročení do toho skutečného dospĕlého života.