Pamatuješ, jaké to bylo, když jsi byla malá?
Jak by ne! To jsem si celé dny s kamarády venku hrála.
Hned po snídani vyběhli jsme z domu
a zpět nás zahnal až hlas poledního zvonu.
Po obědě rychle umýt nádobí
a znovu ven, no to se ví!
Že je čas k návratu domů nám oznámí,
když na kostele zvoní klekání.
Pamatuješ, jaké hry jste hráli?
Všelijaké. A co jsme se při tom nasmáli!
Celý svět byl jedno velké hřiště.
V neznámou planetu se proměnilo staveniště.
Trávník se rázem stal oceánem
a každý z nás pirátským kapitánem.
Džungli plnou lvů, tygrů, někdy i draků
našli jsme pak v městském parku.
Tenkrát byl asi bezpečnější svět?
Neřekla bych, když ohlédnu se zpět.
Dnes mají děti chrániče, helmy,
a dětská hřiště splňují přísné normy.
Když vzpomenu, co všechno my jsme tropili,
je vlastně zázrak, že jsme to přežili.
Naše těla zdobily šrámy, modřiny a odřená kolena,
větší průšvih však byly roztržené gatě nebo halena.
A co ještě pamatuješ?
Učitele, co měli úctu
a přirozenou autoritu.
Všeho zboží bylo málo,
a tak se tolik neplýtvalo.
A když se něco pokazilo,
tak se to nevyhodilo, ale opravilo.
Rodičům jsme doma hodně pomáhali
čímž nás na skutečný život připravili.
Nechceš snad tvrdit, že všechno bylo jen pozitivní?
Jistěže nebylo. Ale kdo by vzpomínal na to negativní!
 |
| zdroj internet, autor neznámý |
