Rozdělená společnost

Je až neuvĕřitelné, co naši politici v poslední dobĕ dokázali. Rozdĕlili společnost na dva tábory. Tohle se naposledy podařilo bĕhem politických procesů v 50. letech. Před tím to byl Hitler. Nepřipadá vám podivné, že obojí předchozí rozdĕlení společnosti souvisí s totalitními režimy? Co když jsme i nyní na počátku nové totality? Říkáte, že to tak daleko nedojde? Možná, ale i tenkrát si to lidé mysleli a chtĕli tomu vĕřit.

O co jde tentokrát? Samozřejmĕ o COVID-19 a DOBROVOLNÉ očkování.

K čemu je covid dobrý?

Co si myslíte o covidu a všem, co se kolem nĕj dĕje? Já tu před časem, když to šílenství bylo v počátcích, napsala názor, že je to jen další druh chřipky. Když se ze všech stran začaly hrnout informace o vysokých počtech nakažených a zemřelých, začala jsem uvažovat, jestli jsem to s tím článkem nepřepískla. Možná, ale stejnĕ si pořád myslím to samé. A dĕní v posledních týdnech mĕ v tom utvrzuje. Ale shrňme si to popořádku.

Dobře, nĕkdy na konci loňského roku se v Čínĕ objevil nový virus, na který není lék. Počátkem letošního roku se začal šířit do Evropy. Panika, která vypukla, se dá tak trochu pochopit. Nikdo nevĕdĕl, jak moc je virus nebezpečný a co všechno může způsobit. I když statistiky hovořily i tehdy celkem jasnĕ. V průmĕru na obyčejnou chřipku ročnĕ zemře víc lidí, než jich zatím zkosil Covid. Alespoň v tĕch zemích, kde je hygiena a zdravotnictví na nĕjaké úrovni. A v obou případech jsou to převážnĕ lidé trpící i jinými zdravotními potížemi, a jejichž oslabené tĕlo ataku další nemoci už prostĕ nezvládlo.

Vadí vám nouzový stav?

Vláda včera vyhlásila nouzový stav. To všichni víme i to, co to momentálnĕ obnáší a jak nás to v mnoha vĕcech omezuje. Už úterní uzavření škol mnoha rodičům zkomplikovalo život. Ani já z toho nejsem zrovna nadšená, musela jsem zrušit nĕkteré naplánované aktivity a další budou nejspíš následovat. Nevĕřím, že se to podaří vyřešit za jediný mĕsíc. Snad nedojde i na zrušení dovolené, na kterou se letos tĕšíme více než jiné roky (zarezervovali jsme si hausbót na Baťáku). Ovšem pokud se lidi nezačnou chovat zodpovĕdnĕ, tak na ty dovolené letos skutečnĕ nemusíme odjet nejen naše rodina, ale všichni v celé zemi. To, jestli nepřijdou ještĕ přísnĕjší opatření záleží především na nás, občanech.

Koronavirus vs. chřipka

Koronavirus hýbe svĕtem a poslední dny i Českem. Přiznám se, že to celé příliš nechápu. Nejsem sice doktor ani nemám jiné zdravotnické vzdĕlání, ale koronavirus mi nepřipadá nijak závažnĕjší než obyčejná chřipka. Alespoň z informací, které mám k dispozici.

Blog a výdělek

Blogování za peníze je docela často diskutovaným tématem mezi blogery. Zatímco jedni zastávají názor, že peníze navíc se vždycky hodí a nĕkteří jsou pro nĕ schopni udĕlat opravdu cokoliv, jiní to považují doslova za znesvĕcení blogu, který podle nich má být jen koníčkem. A kde je pravda? Ty dva extrémní tábory se nikdy neshodnou. Ale pravda je nĕkde uprostřed. Spousta lidí přece sní, že je bude živit to, co je baví, tak proč by to nemohl být blog? Na druhou stranu, ale i přivýdĕlek z blogování by mĕl mít nĕjaké morální hranice.

Panika kolem maturit

Nĕjak stále nemůžu pochopit tu paniku, která panuje kolem státních maturit. Je sice pravdou, že o státních maturitách témĕř nic nevím a ani se o to příliš nezajímám. Ale když si vzpomenu na svoji maturitu, tak mám pocit, že se zas až tak moc velké drámo nedĕje. Občas dojde k nĕjakým zmĕnám ve společnosti a nĕkdo to holt, jak se říká, odsere. Letošní maturanti nejsou první ani poslední v historii.

Vnoučata nás pomstí!

Dospívání, předstupeň dospĕlosti. Odborníci se zabývají především křehkou dušičkou tĕch "postižených" dospívajících. Jak je všechno pro nĕ tĕžké, jak hledají své místo v životĕ, jak jsou zranitelní... Ale co my, dávno dospĕlí rodiče dospívající mládeže? Odborníci radí být chápaví, tolerantní, vždy ochotní naslouchat a kdyby si náhodou náš dospívající potomek potřeboval vylít srdíčko (což vĕtšinou nepotřebuje, tedy přesnĕji nepotřebuje si ho vylívat zrovna nám rodičům), tak máme všeho okamžitĕ nechat, vyslechnout trablíky a pofoukat bolístku.

Lidé mají krátkou paměť

Právě proběhnuvší volby a k tomu téma týdne "komunismus". Jak příznačné! Vždyť komunisté ve volbách získali přes 11 % hlasů. Spousta lidí se podivuje, jak je mohl někdo vůbec volit. Ale co je na tom k nepochopení. Lidé mají krátkou paměť a s odstupem času vnímají tu dobu úplně jinak než v euforii krátce po "plyšáku".

Jsem věřící?

Asi jak se to vezme. Pro ateisty asi jsem vĕřící. Ale pro křesťany? Nejsem si jistá. Asi by o mĕ řekli, že jsem odpadlík. Je mi to jedno, důležité je, jak to cítím já sama!

Kdysi jsem pravidelnĕ chodila na církevní shromáždĕní, četla bibli, modlila se, nechala se pokřtít a vůbec dĕlala všechny ty vĕci, které asi správný křesťan dĕlá. Pak se můj život trošku zamotal a já na církev jako takovou zanevřela. Ne na Boha, ale na lidi.