AUTO příběh

Sluneční svĕtlo jej probudilo ze spánku. Protáhl se a šel do koupelny. Automaticky vykonával všechny své ranní rituály a myšlenky mu bĕhaly po svých pĕšinkách. "Au, to bolelo!" řízl se při holení. Z lékárničky nad automatickou pračkou vytáhl dezinfekci a náplast a ránu si ošetřil. Posnídal housky a utopence a přemýšlel o dnešním programu. Už před časem dostal pozvánku: vydavatelství zvalo úspĕšného autora utopistických románů na besedu se čtenáři. Je čas vyrazit. Šel do garáže a nastartoval svůj zánovní automobil. Nedávno ho výhodnĕ koupil v autobazaru a byl s ním velmi spokojen. Automatická převodovka je jen jednou z mnoha příjemných vychytávek. Pustil rádio a užíval si jízdu. Kousek za mĕstem stála u topolu u cesty nĕjaká dívka. Jako by na nĕj čekala. Zastavil na nabídl jí svezení. Usmála se a nasedla. Bohužel jela jen do sousední vesnice, ale i tak mu zpříjemnila cestu.

Neočkovaní

Bylo to asi před dvĕma lety, když se objevila ta nemoc. Nĕkteří lidé se báli. Vláda zavřela školy, divadla, kina, sportovištĕ, nĕkteré obchody a služby, hospody... Lidé se nesmĕli scházet, navštĕvovat, oslavovat... Společnost se rozdĕlila: nĕkteří to chápali, jiní protestovali. Přes to všechno se nedařilo nemoc zastavit, noviny a televize dennĕ informovali o počtech nakažených a mrtvých.

Emil (hrátky)

Už před nĕjakou dobou byla v Klubu blogerů zveřejnĕná výzva napsat příbĕh, který by respektoval pravidla slovní kopané. Tak jsem se pokusila... Literárnĕ asi nic moc, ale pravidla splňuje. Kdo další se připojí?

150x nic, možná i víc

Nicolas se rozhodl. Je na čase skoncovat s panictvím. Ale jak na to. Potřebuje nĕjakou učebnici. Zašel do knihovny, je to přece studnice informací. Z knihovnice s postavou jak slonice málem dostal zimnici, ač už dávno nebyly Hromnice. Co teď? Snad najít nĕjakou příslušnici nĕžného pohlaví pro praxi? Zkusil to v pivnici. Nic, jen číšnice, zasloužilá pamĕtnice (dávno ne padesátnice) se svaly jak zápasnice.

1101110101010011000101001101000111101011001

Operační systém domácího počítače doslova nasál ze sítĕ řetĕzec jedniček a nul:

"Z dosud sesbíraných dat vyplynulo, že pro Váš obslužný personál rodu samičího nastala optimální doba vhodná k produkci další generace obslužného personálu. V příloze této zprávy vám zasíláme nejnovĕjší verzi příslušného softwaru, který vám pomůže s výbĕrem vhodných samečků a provede vás příslušnými kroky vedoucími ke kýženému výsledku."

Babáčovy cancy

Prolópnu augle. Hodím čuz, kolik sypó raky. Vošastlich! Musím se tumlovat. Kindoš zatím durchčí. Hodim do mikrošky lampu kakaa a hópnu si na retich. Vytáhnu kindoša z betle a vrazím mu flašmena. Zatímco glgá, trochec se vošplóchnu, přetáhnu kelcny, prohrábnu hára a pila nahodit šprndu, hózny, fusakle, navrch džeksny a ňákýho tričmena. Pak vysypu svišťa z šláfroku. Dĕlá kapricy, ale mlata na gébiš ho hodí do cajku. Konečnĕ je narychtované. Ešče čižmy a mantl a razíme aus. Hrnem pila, aby nám nezamachlovali. Šópnu kindoša do bódky a lebedoš curykuju k domášovu.

Nesplněný sen malého děvčátka

V 70. Letech minulého století žila malá holčička, jedno z mnoha tzv. "Husákových dĕtí". Ta holčička chodila s maminkou do samoobsluhy kolem školky, do masné kolem jiné školky, pak také do mlékárny kolem školky i na dĕtské hřištĕ vedla cesta kolem školky. Holčička postávala smutnĕ u plotů všech tĕch školek a se závistí hledĕla na všechny ty prolézačky, kolotoče, klouzačky, houpačky, domečky a jiné atrakce, které na žádném z okolních hřišť nebyly.

Velký třesk II: Ani Bůh není nesmrtelný

Pokračování povídky Velký třesk I. - A zrodil se Bůh

Galaxie se ocitla v rozlehlém vesmíru plném dalších galaxií nejrůznĕjšího stáří. A bylo zde spousta místa pro další růst. Galaxie dál rostla, ale už ne tak rychle jako dřív - to víte jiný časoprostor. Navíc každý přírůstek byl na druhou stranu kompenzován mírným úbytkem. Čas od času nĕjaká hvĕzda vyhasla a rozpadla se na prach. Na nĕkterých planetách se objevil život. Stal se součástí galaxie. Obvykle zůstával v rovnováze a ničemu nepřekážel. A když se rovnováha nĕjak narušila, přišel zásah zvenčí, který stav napravil. Stačilo málo: Zemĕtřesení, sopečná erupce, doba ledová ...

Velký třesk I: A zrodil se Bůh

Na proslunĕné louce ležel v objetí pár. Jejich rty splynuly v polibku a v ten samý okamžik jejich milostný akt došel vyvrcholení. Chvíli odpočívali a pak se Ona sklonila k Nĕmu a povídá: "Cítím, že dnes se to stalo. Za devĕt mĕsíců se narodí malý Bůh."

Roj bludných meteoritů pluje vesmírem. Kolem není nic, jen prázdný prostor.  Náhle se před nimi objeví obrovské tĕleso. Srážce se nedá zabránit. Déšť meteoritů dopadá na povrch tĕlesa  a zanechává zde hluboké krátery. Ten nejvĕtší z nich se proboří až do středu. Taková rána otřásla celým tĕlesem. Meteorit uvnitř pozmĕnil jeho strukturu a to začalo metamorfovat.

Hodina slohu

"Sluníčko hřálo a na nebi ani mráček. Lehoučký vánek čechral listy stromů. Všechno kolem nasvĕdčovalo tomu, že dnes bude krásný den. Den jako stvořený pro ..."

 

Tĕch pár slov bíle svítí přede mnou na tabuli. Je hodina slohu, píšeme čtvrtletní slohovou práci, žánr povídka. Námĕt si můžeme zvolit sami.