Přečtené knihy 2023

Jako každý rok, i letos jsem se při výbĕru četby nechala inspirovat čtenářskou výzvou Databáze knih. Sice jsem toho moc nestihla, jen devĕt knížek, ale nevadí. Nĕkterým tématům jsem se zámĕrnĕ vyhnula, protože jsem chtĕla knížku, která by splňovala nejen to aktuální téma, ale aby šla zároveň přiřadit i k nĕjakému mému restu z minulých let. A když mi žádná taková nepadla do ruky, tak to přece nebudu lámat přes koleno. Zvlášť, když jsem na čtení letos mĕla ménĕ prostoru, protože jsem se ve volném čase vĕnovala jiným aktivitám. Zajímá vás, co bylo ve výzvĕ a co jsem si k tomu vybrala? Tak pojďme na to: 

Nová "hračka"

Před časem jsem potřebovala nĕjaký obrázek a ve své fotobance žádný takový nemám. Chvilku jsem zkoušela hledat na internetu, ale pak mĕ napadlo, že bych si ho mohla zkusit sama vytvoři pomocí umĕlé inteligence. Stačí k tomu jen najít vhodný nástroj. Tĕch je spousta, ovšem vĕtšina je zpoplatnĕná. Sice u všech je nĕjaká možnost vyzkoušení si zdarma, ovšem velmi omezená  - a když píšu velmi tak skutečnĕ velmi omezená (cca 5 dní, nebo cca 10 obrázků). Asi na pátý pokus jsem se dostala na stránku Prodia, kde je možné po přihlášení generovat obrázky zdarma - i zde je omezení: totiž každý mĕsíc můžete vygenerovat jen 1000 obrázků.  Existuje i placená verze, ale tu pro své amatérské tvoření nejspíš oželím.

Čtenářská výzva 2022

Když se na Databázi knih podívám do svého seznamu knížek, které mám k dispozici a které bych si chtĕla přečíst, tak je jich témĕř tisícovka, z toho asi čtvrtina v tištĕné podobĕ, zbytek jsem si postahovala e-knihy, které jsou legálnĕ k dispozici zdarma (mimochodem jejich celkový počet se momentálnĕ blíží ke dvĕma tisícům). Jak z toho množství vybírat? Já se už pár let při výbĕru nechávám inspirovat právĕ Výzvou DK. Primárnĕ se snažím číst tištĕné knihy, protože i po tom, co jsem provedla obrovskou čistku v knihovnĕ, jich mám stále zbytečnĕ moc.

Čtenářská výzva 2021

Databázi knih a její čtenářskou výzvu jsem objevila teprve v roce 2019. Od té doby ji beru jako inspiraci, co si z toho množství nasyslených knih přečíst dříve. Loni se mi celkem dařilo, splnila jsem 18 bodů. Na výzvĕ je fajn, že si ke každému tématu obvykle můžete najít knížku, která vás bude bavit. I tu loňskou bych mohla dát celou, je pár knížek, které by se k tĕm dvĕma nesplnĕným bodům hodily a já si je chtĕla přečíst. Jenže nechce se mi kvůli nĕjaké výzvĕ hlásit do knihovny, zas tak velký knihomol momentálnĕ nejsem a doma se mi povaluje asi 150 knih, které si opravdu přečíst chci. A jak tedy vlastnĕ dopadla ta letošní výzva?

11 let

TM-KB 04/2021
Blogování

Přemýšlela jsem, čím bych tentokrát mohla přispĕt k tématu mĕsíce Klubu blogerů. A pak si uvĕdomila, že nĕkdy na jaře jsem před mnoha lety začala blogovat. Možná by nebylo špatné, se zase jednou za svou blogovací kariérou ohlédnout... Chcete si se mnou zavzpomínat?

Čtenářská výzva 2020

Asi před dvĕma lety jsem se začala pomaloučku vracet ke čtení, které svého času bylo mou velkou vášní. Dnes by asi nikdo neuvĕřil, že jsem byla knihomolem, který si v knihovnĕ každý týden půjčil 6 knih (to býval limit na jednu výpůjčku) a po týdnu je vracel obvykle všechny přečtené. Pak přišlo jakési přesycení... Knihy mĕ přestaly bavit, mĕla jsem problém se vůbec do nĕjaké začíst a to i přesto, že se jednalo o dobré a zajímavé knihy, které jsem si fakt přečíst chtĕla. Vĕtšinu z nich jsem však po pár stránkách zase odložila. Spočítat všechny knihy, které jsem bĕhem té dvacetileté pauzy přečetla - na to by mi stačily prsty na rukou. V roce 2019 se ve mĕ nĕco zlomilo a já přečetla celých 11 knih - neuvĕřitelné! Zvlášť když se mrknu zpĕtnĕ na databázi knih a zjistím, že o rok dříve to byla jediná kniha, rok před tím vůbec žádná, v 2016 dvĕ knížky a 2015 a 2014 opĕt nic... A tak podobnĕ to pokračuje dál hloubĕji do historie.

O berlích

Už delší dobu (asi dva roky) mĕ sakramentsky trápilo koleno. Čas od času jsem si ho na schodech "namohla" a následujících nĕkolik dní témĕř nemohla chodit. Pak se vše uklidnilo a vrátilo do normálu. Když se to opakovalo už po nĕkolikáté, začala jsem se schodům zámĕrnĕ vyhýbat a když nebylo vyhnutí, chodila jsem po nich tak, abych nestřídala nohy a namáhala tedy jen tu bezproblémovou. Přesto se bolest postupem času objevovala stále častĕji. I když jsem tomu nepřikládala příliš velkou důležitost, jen pro jistotu jsem se o tom zmínila svému doktorovi v rámci pravidelné prevenčky. Vyslovil podezření na artrózu a poslal mĕ k ortopedovi. Manžel obvolal pár svých známých a poptal se, aby mĕ nakonec objednal do Olomouce. Následoval rentgen, poté návštĕva zvoleného lékaře a do mĕsíce artroskopie. Bylo 1.dubna. Bĕhem čekání na operaci jsem zjistila, jak bylo dobře, že manžel vĕnoval péči hledání co nejlepšího lékaře. Pacientky sdílející se mnou pokoj vesmĕs vyprávĕly, jak je doposud léčili jejich doktoři a jak teprve zmĕna lékaře přinesla diagnózu a zákrok od nĕhož si slibovaly úlevu.

Jak darovat rodokmen

Nepochybuju, že vám neunikla má delší neaktivita na blogu. Byla způsobena nejen mým velkým pracovním nasazením v zamĕstnání (stále dĕláme přesčasy)  ale částečnĕ i množstvím práce kolem skliznĕ a "vraždĕní neviňátek" (drůbeže) a částečnĕ také akční nabídkou HappyFota.

Cesta časem

Cestovat můžeme mnoha způsoby. Nejčastĕji se tak dĕje fyzicky z jednoho místa na místo jiné. Ale můžeme cestovat i virtuálnĕ, ve vlastní fantazii nebo třebas do minulosti. A právĕ výpravy do minulosti patří u mĕ k velmi oblíbeným. Snažím se zjistit nĕco o vlastních předcích a prostřednictvím dobových dokumentů poznat jejich život. Nyní vás zvu, můžete se ke mĕ přidat. Toto je jen malá ukázka toho, co všechno se dá zjistit o předcích. Je to část rodinné kroniky, kterou jsem před lety začala sepisovat a stále ji doplňuju o nové a nové poznatky. O lidech, o nichž tu píšu jsem na počátku svého výzkumu nevĕdĕla vůbec nic, ani to že vůbec nĕkdy existovali...

Ke kořenům - Živé matriky

Minule jsem sice slíbila, že vás seznámím s archivy. Ale pak jsem si uvĕdomila, že než půjdete do archivu, musíte napřed překonat magickou hranici - rok 1900. Proč je magickou hranicí? Matriky se dĕlí na živé a neživé. Živé matriky jsou ty, kde je velká pravdĕpodobnost, že nĕkdo v ní zapsaný je ještĕ naživu. Protože uhlídat to přesnĕ je takřka nemožné, byla stanovena jakási ochranná lhůta, která musí uplynout od posledního zápisu v matrice. U matriky narozených je to 100 let, pro matriku oddaných a zemřelých ménĕ, ale teď si nejsem jistá jestli to je 80 nebo jen 75 let. Už párkrát se nĕkdo podivoval nad tím, že je tak dlouhá lhůta i pro matriku zemřelých, ale není na tom nic nepochopitelného. Do matriky zemřelých se zapisují i údaje o rodičích nebo partnerovi zemřelého a tato data musí být chránĕna i v případĕ hodnĕ mladých neboštíků.

Léčivá moc Taj-či

Už nĕkolik let chodívám cvičit tai-či. Nikdy jsem ale nevĕřila na jeho zázračnou moc. Cvičím, protože mĕ to baví, našla jsem tam spoustu přátel, a dává mi to jakýsi vnitřní pocit spokojenosti sama se sebou. Nedávno jsem ale udĕlala zkušenost, že nĕco na tĕch povídačkách o zdravotních účincích Tai-či asi bude.

Panenky

Když jsem začala objevovat svĕt blogu, jedním z prvních blogů, na které jsem natrefila byl Hanneton. Je to blog plný nádherných panenek v ještĕ nádhernĕjších šatičkách. Od té doby toužím po vlastní panence. Sice jsem tenkrát vylezla na půdu a ve staré krabici s hračkama vyštrachala prastarou Bářinu Barbínku. Dokonce jsem našla i jedny nádherné krajkové šaty, které jsem jí kdysi dávno šila. Panenku jsem vypucovala, šatičky vyprala a od té doby mi zdobí poličku v obyváku. Ale stejnĕ jsem stále toužila po nĕjaké pravé Barbínce.

Barbína

Dneska jsem čirou náhodou narazila na blog vĕnovaný panence Barbie. No popravdĕ jsem na nĕj klikla omylem, když mi Honzík strčil do ruky... Ale byla jsem nadšená tímto objevem. Dokonce natolik, že se na nĕj stále ještĕ vracím a prohlížím ty úžasné fotogalerie.

Taky jsem bĕhem dopoledne odbĕhla na půdu a prohlídla krabici s hračkami, co zůstaly po Báře. Byla tam! Už dávno jsem na ni zapomnĕla. Bářina Barbína i krajkové šatičky, které jsem jí před lety ušila. Pravda, bílou barvu už dávno nemĕly, ale troška prášku a teplá voda vše napravily.

 

Nejsem žádná švadlenka a tak jsem na šaty zvolila snad ten nejjednodušší materiál, který se nabízel - pruh krajky. Sukýnka je z nĕkolika kanýrků přišitlých jeden ke druhému. Na každý kanýr jsem použila dvojnásobné množství krajky než na předchozí. Spodnička je ze zbytku široké bílé stužky. V pase je všitá úzká bílá stužka, stejnĕ jako na horní část šatů.

A dekorace v pase? To ji Bára ozdobila obyčejnou gumičkou do vlasů.