Lidé mají krátkou paměť

Právě proběhnuvší volby a k tomu téma týdne "komunismus". Jak příznačné! Vždyť komunisté ve volbách získali přes 11 % hlasů. Spousta lidí se podivuje, jak je mohl někdo vůbec volit. Ale co je na tom k nepochopení. Lidé mají krátkou paměť a s odstupem času vnímají tu dobu úplně jinak než v euforii krátce po "plyšáku".

Bylo levněji!? Lidé si pamatují, že rohlík stál 40 haléřů, litr mléka 2 koruny, bochník chleba 4,20 a máslo 10 Kčs. Starší si možná i pamatují přibližné ceny oblečení, bot či dokonce elektrospotřebičů. Lidé si sice uvědomují, že i platy byly nižší, ale už si nepamatují poměr plat:ceny. Ani já si to nepamatuju, ale internet je plný podobných srovnání platů a cen tehdy a nyní. A výsledkem je, že dnes je nepatrně levněji než dříve. Proč tedy lidé mají pocit, že bylo levněji? Asi jim tehdy zbývalo více peněz než dnes. Jak je to možné? Celkem jednoduchá odpověď: Nebylo za co ty peníze utrácet!

Přišli jste do obchodu a tam byly na výběr dva druhy jogurtů - bílý a bílý s červenou marmeládou. Navíc se nejen jogurty vozily 1-2x týdně a při krátké době spotřeby v poměrně malém množství. To stejné platí i o dalších potravinách: sýry, uzeniny, maso, koláče ... Další běžnou věcí bylo omezování množství na nákup, občas se s tím setkáte i dnes. Prostě jeden kupující si mohl koupit jen omezené množství (např. 2 kusy, 1 kg...) I to podstatně šetřilo peníze. A nebyla ani možnost utrácet za jiné věci. Téměř na všechno luxusnější zboží byly pořadníky.

Fronty nejen na banány vzpomíná mnoho článků na toto téma. Nedivte se, když banány jste si mohli koupit jen 2x do roka - před Mikulášem a před Vánocemi. Každý si chtěl ten svůj banán urvat, tak se stály fronty. Do obchodu se chodilo denně, protože každý den přišlo jiné zboží. V pondělí to bylo nutné po víkendu, v úterý pro jogurt, ve středu pro zeleninu, ve čtvrtek pro maso, v pátek pro uzeniny,... Je logické, že byly fronty, do obchodů se couralo podstatně více lidí než dnes. Navíc všeho bylo málo, takže za hodinu či dvě už nebylo co kupovat.

Nemohlo se cestovat! Tedy přesněji cestovat se mohlo, ale jen někam. Jen tam, kam vám soudruzi milostivě dovolili. Neměli jste možnost jet dělat někam au-pairku, nebo studovat v zahraničí.

Víte, co to byla cenzura? Soudruzi nahoře rozhodovali, co se smí číst, jaká hudba se smí poslouchat, jaké filmy či divadla můžete vidět. Cenzura vládla i ve škole. Spousta informací o světě mimo byla zkreslená. Co např. víte o Občanské válce v Americe? Já dneska už dost, ale před 30. lety jsem byla přesvědčená, že "mezi sebou válčili ti hnusní kapitalisti ze severu a ještě hnusnější otrokáři z jihu o to, kdo bude vykořisťovat ty ubohý černochy". Tak nám to totiž bylo naservírováno ve škole! Je to příšerný pocit, nemoci se opřít o své znalosti ze školy. O spoustě spisovatelů i jiných umělců ani netuším, že někdy existovali, nebyli totiž ideologicky vhodní. (psali nevhodné texty, malovali nevhodné obrazy...) A můj současný koníček genealogie? Tolik souvisí s dějinami zemí koruny české a já nechápu základní souvislosti, protože víceméně celý dějepis byl postaven na tom, abychom pochopili, že socialismus je tou naší největší výhrou v historii a kdo všechno jsou naši nepřátelé.

Jaká byla móda? Co se nosilo? I tady vládla diktatura. Kluci a muži nesměli mít dlouhé vlasy. Našlo se pár rebelů, ale měli s tím dost potíží. V oblékání vládla určitá uniformovanost. Ono to trošku souvisí s tím, že nic nebylo. Přišli jste do obchodu s oblečením a ve své velikosti jste si mohli vybrat ze 2 triček. Že se vám líbí to tričko za výlohou? Máte smůlu, tyhle trička jsou jen v jedné velikosti a ta zrovna není vaše. Mikyny prakticky neexistovaly. Rifle jen v Tuzexu, ale to jste si napřed museli sehnat bony (poukázky, kterými se v tomto obchodě platilo). Ty mohl legálně získat jen člověk, který budoval socialismus v některé spřátelené zemi. Šilo se doma podle Burdy pašované z Německa. Naštěstí látek byl celkem dostatek.

Kdyby se v listopadu 89 nic nestalo, tak jsme mohli žít dodnes spokojeně. Měli bychom jistou práci, ale nikdo by se nás neptal, jestli vůbec pracovat chceme, v některých případech ani kde a jakou profesi. Asi by nám příliš nevadilo, že nemáme internet, mobilní telefon ani kabelovku/satelit. Člověku obvykle nechybí věci o jejichž existenci nemá tušení. To jsou věci, které by tu komunisté nedovolili. Oni nepotřebovali, aby se lidé dozvěděli o světě pravdu. Neexistoval by svět blogu, je příliš nebezpečný. Lidé si tu můžou anonymně psát cokoliv je napadne, vyjadřovat se k čemukoliv chtějí. Kdyby se v listopadu 89 nic nestalo, tak jsme si dnes mohli psát do sešitku deníček, schovávat si ho do různých úkrytů a doufat, že se nikdo z našich nejbližších nenamočil do něčeho ilegálního, protože pak by vám prolezli dům od sklepa po půdu a zpátky a našli by ho. A co horšího, pokud by v něm našli jen náznak nějaké nespokojenosti s čímkoliv, stali byste se obětí veřejné šikany v tom lepším případě. V horším kriminál!

"Zavřete okno, nebo zavřou nás!"

Tátova věta, která se mi vryla do paměti, když jsem byla ještě malá
a na nějaké oslavě došlo na celkem nevinné vyprávění vtipů.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/529-lide-maji-kratkou-pamet.html