Nebeský ples

Kdesi uprostřed oceánu žila společnĕ s tisíci sestřiček kapka vody. Celé dny se jen tak vznášela v prostoru a užívala si legrace. Občas dovádĕla s mořskými živočichy, jindy odpočívala mezi korály. Nĕkdy pozorovala průsvitné medúzky, jak se vznášejí nahoru k hladinĕ.

"Co je tam nahoře?" ptala se zvĕdavĕ ostatních kapek, ale všechny jen krčily rameny.

Nĕkteré z nich varovaly:

"Nĕkde tam je hranice svĕta. Kdokoliv ji překročí, navĕky vĕků se ztratí."

"Ale vždyť je tam taková krásná záře, jako ze zlatého pokladu..." nechtĕla vĕřit nebezpečí.

"Nedívej se tam! To svĕtlo je zrádné. Zláká tĕ a zahubí!" Volaly ostatní kapky jedna přes druhou.

Vnoučata nás pomstí!

Dospívání, předstupeň dospĕlosti. Odborníci se zabývají především křehkou dušičkou tĕch "postižených" dospívajících. Jak je všechno pro nĕ tĕžké, jak hledají své místo v životĕ, jak jsou zranitelní... Ale co my, dávno dospĕlí rodiče dospívající mládeže? Odborníci radí být chápaví, tolerantní, vždy ochotní naslouchat a kdyby si náhodou náš dospívající potomek potřeboval vylít srdíčko (což vĕtšinou nepotřebuje, tedy přesnĕji nepotřebuje si ho vylívat zrovna nám rodičům), tak máme všeho okamžitĕ nechat, vyslechnout trablíky a pofoukat bolístku.