Mých 7 NEJ

1. Nejstarší vzpomínka

Ačkoliv odborníci tvrdí, že človĕk je schopen si vybavit vzpomínky až od zhruba čtvrtého roku, já jsem v tomto výjimka. Ne, že by jich bylo mnoho, ale pár si pamatuju i před tímto rokem, protože, když mi byly čtyři, stĕhovali jsme se z domečku do paneláku (brácha mĕl 2 a chodil do jeslí - pamatuju se, že jsem zůstávala doma, aby neplakal, sedávala na oknĕ a vyhlížela maminku). A ze života na domečku si toho pamatuju pomĕrnĕ hodnĕ, i když to nejsem schopná časovĕ přesnĕji zařadit. Ale nejstarší vzpomínku si pamatuju - bylo to narození mého bratra, to znamená, že mi byly přesnĕ 2 roky a 1,5 mĕsíce. To bylo totiž poprvé a naposledy, co jsem byla na pár dní na hlídání u babičky, večer vždy přicházel i tatínek (nejspíš z práce) a když jsem se konečnĕ vrátila domů, tak mi rodiče ukázali bratříčka, posadili mĕ na gauč a na chvíli mi ho položili hlavičkou do klína. A nebylo to kvůli focení - takovou fotku nemáme! I rodiče se občas podiví, že si to tak pamatuju, protože oni už si na to naše první setkání s bráchou nevzpomínají.

2. Nejvĕtší úspĕch

I človĕk, který žije docela obyčejný život a ničím nijak zvlášť nevyniká, tak je v nĕčem úspĕšný. Ani já se ničím do historie zatím nezapsala. Ale za svůj nejvĕtší úspĕch považuju, že se mi podařilo z Báry vychovat slušného a spořádaného človĕka. A že to byla fuška! Kdo mĕ čtete déle, tak si možná vzpomenete, že Bára v pubertĕ hodnĕ experimentovala s drogama, chlastala, kradla, v 18 se vykašlala na školu a zdrhla z domova. Ačkoliv nebyla na žádném léčení, dnes žije normálním životem a má práci ve které je spokojená. Co se týká drog, asi úplnĕ nepřestala, podezřívám ji, že stále kouří marihuanu, ale ve srovnání s tím, co dĕlala dřív je vlastnĕ úplnĕ v pohodĕ.

3. Nejčtenĕjší kniha

Oblíbených knih mám opravdu hodnĕ. Jsou to ty, ke kterým se znovu a znovu vracím. Ale tou asi nej byly a stále jsou Knihy džunglí. Příbĕh Mauglího mĕ naprosto okouzlil a uchvátil. Ani nedokážu říct, kolikrát jsem ji vlastnĕ četla - bylo to skutečnĕ mnohokrát. 

4. Nejdelší cesta

aneb kde nejdále jsem kdy byla. Co se týká cestování, nikdy jsem nebyla na dlouhé cesty. A myslím, že s přibývajícím vĕkem jim fandím ještĕ ménĕ. Nejdále jsem byla na táboře v Nĕmecku, tehdy v roce 1985 ještĕ NDR. Bylo to nĕkde u Drážďan. Pamatuju si z té doby pár zajímavých výletů, mezi nimi i návštĕvu Míšeňské porcelánky. I když si detaily už dávno nepamatuju, líbilo se mi tam. Míšeň je tedy vzdušnou čárou nejvzdálenĕjší navštívené místo od mého současného bydlištĕ (333 km). Kdybych to brala podle místa, kde jsem v dobĕ cesty zrovna žila, tak by to byly Košice (340 km) o dva roky dříve. Jenže ty se snad ani nedají počítat, protože jsme tam skončili s celým táborem omylem, když naši vedoucí zapomnĕli, že máme vystoupit z vlaku. Následnĕ jsme další asi dvĕ hodiny strávili v Košicích na nádraží, takže z mĕsta jsme fakt nic nevidĕli.

5. Nejlepší kamarádky

Tohle je dost ošemetné, protože moje kamarádky se v průbĕhu let mĕnily. Ne, že bych se s nimi přestala kamarádit, ale jak jsme se z různých důvodů přestaly vídat, začaly jsme se vzájemnĕ odcizovat. Navíc, já nejsem z tĕch, co by se vykecávaly po telefonu nebo po sítích. Dávám přednost osobnímu kontaktu. Jejich místo však zaplnily nové kamarádky: V současné dobĕ je to Chudobka a Julča - ty dvĕ holky jsou mi nejbližší, i když ony to možná ani netuší.

6. Nejoblíbenĕjší jídlo

Nevím, proč jsem si vymyslela tak tĕžký úkol. Jídlo totiž miluju a to, že nĕjaké jídlo nemám jako oblíbené je způsobeno spíš jeho náročností na přípravu nebo nedostupností nĕkterých surovin. Ale co opravdu nejvíc miluju, dokonce víc než čokoládu, je jablečný štrůdl. Tomu nikdy neodolám.

7. Nejkrásnĕjší zemĕ

Na svĕtĕ je spousta krásných míst, ale stejnĕ tu naši malou zemičku považuju za nejkrásnĕjší. Miluju to tady a i když tu nĕkdy život není lehký, nedokážu si představit, že bych žila nĕkde jinde. Moje rodné mĕsto Brno je úžasné svou atmosférou, vtipem a samozřejmĕ specifickým slangem, kterému dokonale porozumí jen místní. Můj současný domov je nekonečná rovná Haná, v létĕ zahalená do zlata. Místo, kde je vĕtšinu roku teplo a málokdy prší. Máme nádherné hory ať už Krkonoše, Jeseníky nebo Beskydy. A ty ostatní jsou určitĕ také krásné. Máme bohatou historii, kterou na každém kroku připomíná mnoho nejrůznĕjších památek. Máme pestrý folklór, krásné lidové písnĕ a zvyky a naše kroje jsou nejkrásnĕjší na svĕtĕ. A žijí tu šikovní lidé, kteří umí vytvářet neuvĕřitelné vĕci. Tĕch pár blbců, co se tu najdou, mi náladu nemůžou pokazit.

Tĕch NEJ bych dala dohromady i víc. Ale to už bych musela zabrousit i do negativních vĕcí a to nechci. Toho špatného bylo v životĕ taky dost, spoustu toho najdete v historii mého blogu. Ale jsem ráda, že je to pryč a je zbytečné se tĕmi vzpomínkami znovu trápit.

TM KB 03/21 - Moje NEJ

A jak jste na tom vy? Zkuste se zamyslet, jaká jsou vaše NEJ. Můžete se inspirovat tĕmito body, nebo si zvolit vlastní.

Tento řetězák jsem vymyslela a zahájila já.
Další řetězáky, do nichž jsem se zapojila, naleznete ZDE.