Miluji své rodné mĕsto a jeho specifické nářečí mi tady na Hané občas chybí. A tak mĕ napadlo, že bych zase jednou mohla napsat nĕco v hantecu. Tentokrát je to báseň. Není moje, napsal ji jeden náš slavný básník a vĕtšina z vás se ji učila ve škole. Já ji jen přeložila, samozdřejmĕ, ne úplnĕ doslova, to u básní není dost dobře možné. Schválnĕ nebudu psát, která to je. Jestlipak ji poznáte?
Tuháček mutra
ve futrálu chrupna.
Kidnoši vegetily sólo.
Po krchovĕ imrvére mózovaly
a na budku kakáč házely.
Mutra sicnou na obláčku
myslivnu fest žhavila:
"Jak tĕm svišťům hóknót hlášku?"
Pak tébich z kytek na grabku svou hodila.
Hážou šropli nasavrky v porychnĕným luftu,
domákly se fofrem: "Gómem svoju mutru!"
Tĕžké radovanec, jak fetoši v rauši kolčily,
tu špicovó kytku mutraduchnou hókaly.
Mutraduchno, ševelím
z našeho domášova storku.
Narval sem tĕ na grýnberglu,
pro ňákou betelnou borku.
 |
| TM KB 11/23 - Láska |
špagátem tĕ obkolčím.
Spolu pak proklapem veltnu celó
bys zgómla čurinu skvĕló.
Po traťůvce šinem si to córačkó,
scukneme betelnýho konópka či kó.
Když zbliknó tĕ, tak vytlemí kelcny
a na beton se jim splaší hercny.
Chceš další storky v Hantecu?
Hoď čučku tudlec.
Hoď čučku tudlec.
Špicově ufachčeny. Kódl Erbenů by valil augliska.
OdpovědětVymazat