Konečně dospělá

O víkendu mĕla Bára narozeniny. Bylo jí osmnáct. Z dítĕte se bĕhem okamžiku stal dospĕlý človĕk. Přiznám se, že na ten okamžik jsem se tĕšila nejspíš více než ona. Konečnĕ se mohou vyřešit nĕkteré naše letité problémy a spory. A Bára ve své naivitĕ mi dala šanci.

Jak se žije bez proudu

Hlášení obecního rozhlasu: "Z důvodů plánované opravy elektrického vedení bude dne ... od 8 do 16 hod. v naší obci přerušena dodávka elektrické energie."

Mnozí jste zažili, mnozí, ačkoliv jste nezažili, si to dovedete představit. I já si to dokázala představit a pomĕrnĕ dobře se připravila, přesto jsem byla překvapená, jak moc je elektřina součástí našeho života.

 

Večer před

Výpadek proudu pro nás především znamená, že jsme bez vody. Máme vlastní studnu a čerpadlo - pochopitelnĕ na elektřinu. Takže jsem umyla všechny kbelíky (celkem 4) a naplnila je vodou. Mizerných 40 litrů. Jako druhou vĕc jsem se postarala, aby se umylo nádobí - povinnost dcery a ani v tak vyjímečné situaci to za ni neudĕlám, zvlášť když se na to právĕ dnes po obĕdĕ vykašlala.

Nemyslíš - zaplatíš

Asi všichni znáte ty drastické TV šoty z dopravního prostředí. Naše Bára si to mohla prožít na vlastní kůži. Naštĕstí tuhle její zkušenost zaplatil nĕkdo jiný. Zní to sice krutĕ, ale jako máma jsem strašnĕ ráda, že z toho vyvázla jen s pár škrábanci a modřinami. Ten druhý už tolik štĕstí nemĕl.