Panenky

Když jsem začala objevovat svĕt blogu, jedním z prvních blogů, na které jsem natrefila byl Hanneton. Je to blog plný nádherných panenek v ještĕ nádhernĕjších šatičkách. Od té doby toužím po vlastní panence. Sice jsem tenkrát vylezla na půdu a ve staré krabici s hračkama vyštrachala prastarou Bářinu Barbínku. Dokonce jsem našla i jedny nádherné krajkové šaty, které jsem jí kdysi dávno šila. Panenku jsem vypucovala, šatičky vyprala a od té doby mi zdobí poličku v obyváku. Ale stejnĕ jsem stále toužila po nĕjaké pravé Barbínce.

Chtĕla jsem panenku, se kterou bych se mohla chlubit mezi sbĕratelkami, účastnit se různých soutĕží a přehlídek s vlastnoručnĕ vyrábĕnými oblečky. A tak jsem se začala o Barbínky více zajímat. Hlavnĕ tedy o ty na Aukru. Jenže momentálnĕ si nemůžu dovolit investovat hrůzu penĕz do nĕčeho tak zbytečného, jako je Barbínka, nehledĕ na to, že by se to asi manželovi ani nelíbilo. Zkusila jsem v pár aukcích štĕstí, ale cena se zatím vždy vyšplhala na mĕ moc vysoko.

Až minulý týden se mi podařilo ukořistit za rozumnou cenu hned dvĕ panenky od jedné majitelky. Dnes přišly. Pravda, nejsou asi nic moc, nejsou kloubové, ale jsou moc krásné. Paní je mĕla taky vystavené. Ta v růžových šatičkách mĕla škaredĕ zastřižené vlásky, tak jsem jí to trošku srovnala. Je to lepší, ale pořád ještĕ to není ono. Aby ty zuby úplnĕ zmizely, musela bych vlásky střihnout až u ramen a na to zatím nemám odvahu.

 

Teď ještĕ zbývá maličkost. Vymyslet jim pĕkná jména. Nĕjaké nápady? Už se tĕším, jak jim nĕco nádherného uháčkuju. Musím si brzy udĕlat výlet do galanterie pro perlovky.