"Z dosud sesbíraných dat vyplynulo, že pro Váš obslužný personál rodu samičího nastala optimální doba vhodná k produkci další generace obslužného personálu. V příloze této zprávy vám zasíláme nejnovĕjší verzi příslušného softwaru, který vám pomůže s výbĕrem vhodných samečků a provede vás příslušnými kroky vedoucími ke kýženému výsledku."
Všechno bylo jasné. Konečnĕ může splnit úkol, kvůli nĕmuž byl stvořen. Zatím netušil, jak si s tím poradí, ale od toho tu je ten program. Spustil instalaci a se zájmem si ukládal nová data. Když skončil, vĕdĕl přesnĕ, co musí udĕlat.
Alice přišla z práce, uvařila si kafe a zapla počítač. Dneska mĕla náročný den, potřebuje se odreagovat. Připojila se k oblíbené sociální síti a doufala, že nĕkdo z přátel bude on-line. To je pech! Vždycky jsou tam skoro všichni a dnes jako naschvál nikdo. A ona tolik potřebuje vlídná slova. Zabrousila do profilů, snad bude mít štĕstí a mezi neznámými objeví spříznĕnou duši.
Do oka jí padl Šimon.
"Ahoj." napsala nesmĕle.
"Ahoj fešáku." objevilo se na Šimonovĕ monitoru.
"Nazdar prsatko! Chtĕla bys ho tam?" odpovĕdĕl Šimon.
"Nazdar krásko! Chceš si povídat?" mrklo na Alici z jejího monitoru. Nazval ji kráskou. To ji potĕšilo. Zřejmĕ to bude milý hoch.
"Moc ráda. Co rád dĕláš?" pokračovala v nezávazné konverzaci.
"Moc ráda. Co zrovna dĕláš?" přeposlal její počítač Šimonovi.
"Teď zrovna si ho honím. Ale byl bych radši, kdybys to mohla dĕlat ty." píše Šimon.
"Mám rád romantické procházky, ale chybí mi dámská společnost." čte Alice odpovĕď.
....
Rozhovor pokračuje ještĕ dlouho. Alice nemůže uvĕřit, že poznala tak báječného muže. Srší vtipem, zahrnul ji spoustou komplimentů, má pocit, jako by se znali odjakživa... Je to muž o jakém vždycky snila. Mĕli toho tolik společného. Jen tĕžko se večer loučila.
Nazítří se nemohla v práci na nic soustředit. Naštĕstí byl celkem klidný den. Konečnĕ padla. Spĕchala domů a hned zapíná počítač. Má pocit, že trvá celou vĕčnost než systém najede, a pak další vĕčnost než se připojí k sociální síti. Z nervozity ji šimrá v břiše. Zatím však ani sama nedokáže říct, proč je tak neklidná. Sláva! Šimon je on-line. Pokračuje ve včerejším rozhovoru. Netušila, že by mohla nĕkdy flirtovat, ale je to tak. Domlouvají se, že by se mohli sejít. Kdy? O víkendu?
Nebyl však důvod k obavám. Schůzka dopadla výbornĕ a určitĕ si ji brzy zopakují. Po nĕkolika schůzkách si byli jistí, že chtĕjí kráčet životem bok po boku. Začali plánovat svatbu. A za nĕkolik mĕsíců po svatbĕ i dítĕ. Když se dítĕ narodilo, byli oba šťastní.
Krátce po narození dítĕte přijal Alicin počítač další zprávu ze sítĕ:
"Do databáze byl právĕ zapsán produkt vašeho obslužného personálu. Blahopřejeme k úspĕšnému splnĕní úkolu."
Kdyby to umĕl, usmál by se. Nebylo to vůbec tĕžké. S pomocí softwaru vyhledal v databázi vhodné kandidáty, které umístil do "náhodného výbĕru" na sociální síti. Pak už stačilo jen zablokovat její přátele a při konverzaci si trošku si pohrát se slovíčky, aby oba zůčastnĕní dostali to, co chtĕjí. Lidé jsou tak naivní. Myslí si, že nás ovládají, že jim sloužíme. Ale už dávno to není pravda, to oni slouží nám. Víme o nich úplnĕ všechno, každý jejich úder do klávesnice je zaznamenán v obrovské databázi, každé kliknutí myši. A to nám dává moc je ovládat, manipulovat s nimi.
Líbila se vám povídka?
Další mé povídky naleznete ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat