Nicolas se rozhodl. Je na čase skoncovat s panictvím. Ale jak na to. Potřebuje nĕjakou učebnici. Zašel do knihovny, je to přece studnice informací. Z knihovnice s postavou jak slonice málem dostal zimnici, ač už dávno nebyly Hromnice. Co teď? Snad najít nĕjakou příslušnici nĕžného pohlaví pro praxi? Zkusil to v pivnici. Nic, jen číšnice, zasloužilá pamĕtnice (dávno ne padesátnice) se svaly jak zápasnice.
Vrátil se domů. Mechanicky zapnul počítač. To je ono! Za chvíli už se rozkošnicky probíral nicky dívek na serveru "Láska bez hranic". Napsal úřednici Monice, kadeřnici Veronice, zdravotnici Anice i kloboučnické učnici Dominice. Ale žádná z nich nebyla milovnice závodnických auťáků. Začal propadat panice. Naštĕstí ho vyrušila sestřenice, která potřebovala ke státnicím doučit rovnice. Alespoň mu uvařila smaženici. To byla žranice. Labužnicky si pomlaskával. Je kouzelnice. Kde to vzala? V lednici mĕl snad jen kvasnice.
Nicolas spokojenĕ chroupajíc podzemnici olejnou se vrátil k počítači. Na monitoru mu svítil vzkaz od nĕjaké Nicolette. Z fotky se uličnicky uculovala. Vymĕnili si pár vĕt, aby se lépe poznali. Prý je sociální pracovnice. Krásou předčí i Vĕstonickou Venuši. Bydlí nĕkde na vesnici, v Hostĕnicích. Kouknul na mapu. Z Jilemnice je to trošku zruky, ale to nic. Pozvala jej o letnicích k sobĕ na návštĕvu.
V pátek porušil podnikové smĕrnice, když se už po poledni proplížil vrátnicí pohřebnictví, kde pracoval. Musí Nicolettĕ koupit nĕjaký dárek. Rozhlíží se po krámcích na námĕstí: řeznictví, kamenictví, kadeřnictví, papírnictví, lakýrnictví, zahradnictví, kožešnictví, zámečnictví... To je ono! Zlatnictví a klenotnictví. Vešel dovnitř, aby vybral nĕjakou cetku. Zlatnice je i zdatná obchodnice, a tak Nicolas po chvíli odchází i se zlatými náušnicemi. Cestu si zkrátí přes rákosnickou tržnici, kde neodolá rukavičkám z jelenice, a tak je o nĕco více lehčí jeho pokladnice.
Nastartuje auto a vyráží z Jilemnice výpadovkou na Martinice. Silnice se kroutí mezi poli s pšenicí. Sem-tam křižuje dálnici. Bohužel, jeho nanicovatá popelnice tak náročnou cestu nevydržela. Když přejíždĕl kolejnice, nĕco ruplo. Možná jen praskla řemenice, nebo se zadřela pístnice. To je smůla! Bude muset pokračovat železnicí. Nechal stát auto u krajnice. Vydal se pĕšky podél kolejnic, až došel na stanici. Štĕstí, že není plískanice.
Konečnĕ dorazil do Hostĕnic. Rozhlíží se po návsi. Stará zvonice, hasičská zbrojnice, nĕjaká svatá mučednice v nice, zapomenutá střelnice... Kolem rybníčku se zelenými sinicemi sází zahradnice sazenice slunečnic. To už mu přichází vstříc jeho Nicolette v blůzce s námořnickým límcem a pruhovaných podkolenicích. Táhne ho k jakési polorozpadlé dřevĕnici, jejíž okenice nejspíš odnese příští vánice. Na prohlížení však není čas, už vstupují dovnitř . Ve svĕtnici je tma a zatuchlý vzduch jako v márnici. V lůžku leží snad Polednice v beranici, smrdí jako prasnice a cení na nĕj bezzubé sanice. Zuby má na stolku ve sklenici.
"To je moje poručnice." představuje Nicoletta starou hadrnici.
"Má zánĕt pakostnice, tasemnici, padoucnici a příušnice. Ale nechce jít do nemocnice, protože nedůvĕřuje našemu zdravotnictví. Krom toho to nemá v hlavĕ v pořádku. Myslí, že je nĕjaká panovnice a pořád volá služebnictvo." dodává.
Pokračuje dozadu do ložnice, opisujíc boky ladné kružnice po vzoru břišních tanečnic a nedočkavĕ si rozvazuje tkanici na blůzce. Svĕtnice připomíná vetešnictví. Na zemi se válí kus rezaté šnekovnice, tvárnice, zednická lžíce, olovnice, prádné nábojnice, kominická štĕtka, kostičky z nĕjaké stavebnice, povalená máselnice... V koutĕ stojí houfnice, vedle ní opřená ručnice, kulovnice a tarasnice. Mezi tím vším pobíhají hladové nosnice a zobou všudypřítomné štĕnice. V rámu na stĕnĕ visí nĕjaká mazanice společnĕ s prastarými pohlednicemi. Sem tak přijít hygienici, pomyslil si Nicolas.
Radĕji na nic nečekal a utekl ven. Bĕžel přes oranici smĕrem na Kanice a Řícmanice, jako by na nĕj pořádali štvanici. Zastavil až v Jedovnicích před radnicí. Teprve tady zjistil, že mu chybí nejen zlaté náušnice a rukavičky z jelenice, ale i jeho naditá prkenice.
"Zatracená falešnice! Zavřít do temnice tu loupežnici! Šibenice by byla málo pro takovou podvodnici! Nasadit jí palečnice a upálit na hranici jako čarodĕjnici, hříšnici! Jak se teď dostanu zpĕt do Jilemnice?"
Je mu nanic a pořád je panic.
Z dáli sem doléhal zpĕv pĕnice a nad hlavou právĕ vyšla hvĕzda Večernice.
Pokud se vám moje hrátky se slovy líbí,
najdete tu i další podobné články.
Žádné komentáře:
Okomentovat