Ráda vzpomínám na svá středoškolská léta. Byli jsme skvĕlý kolektiv, narozdíl od základky. Za celé čtyři roky jsem nezaznamenala, že by se nĕkdo s nĕkým pohádal tak, že by spolu nemluvili. Nebyla tam žádná hvĕzda ani outsider třídy. Nezapomenutelné jsou školní výlety, lyžák, brigády, branný týden, taneční ... Ale podnikali jsme i spoustu akcí na vlastní pĕst, kterých se účastnila vĕtšina třídy. Bavili jsme se a nepotřebovali k tomu alkohol a cigarety, jako ti dnešní mladí. Nechci tvrdit, že jsme se nikdy nenapili, ale nepřehánĕli jsme to. A kouření? Až do maturity jsme byli všichni nekuřáci, kouřila jediná spolužačka, která s tím začala už na základce. Škoda, že tehdy nebyly fotoaparáty tak rozšířené jako dnes. Máme z té doby jen velmi málo fotek.
Přišel čtvrťák - maturitní ročník. Byl nabitý událostmi stejnĕ jako ty předchozí. Ještĕ v srpnu jsme vyrazili na chmelovou brigádu a zažili zklamání, že to není jak v tom známém filmovém muzikálu. Ale i tak jsme si to užívali. Pak následoval "kulturní výlet" do Pražských divadel a galerií. Stužkování, vymýšlení krátkých rýmovaček o každém spolužákovi, příprava tabla, poslední zvonĕní - krátké divadýlko se spoustou vlastních písniček a říkanek o naší škole, profesorech a loučení... A mezi tím vším vypracovávání maturitních otázek - internet tehdy ještĕ nebyl (alespoň u nás) a tak fungovala spolupráce tzn. každý vypracoval jednu otázku a namnožilo se to pro všechny.
A pak maturita! Trošku jsme se taky báli a dodávali si odvahy:
"Udĕlali to jiní, taky to zvládneme.""Přece nejsme tak blbí, abychom tam nic neřekli."
Ale na druhou stranu tu bylo mnoho zmĕn, které jsme se učili doslova na poslední chvíli.
Maturita jsou chvíle, které se snad nedají zapomenout. I po tĕch témĕř 20-ti letech si pamatuju, které otázky jsem si vytáhla. A nejsem sama, mnoho mých známých si je také pamatuje. Byli jsme snad jediný ročník v celé historii školy, který si mohl čtvrtý předmĕt vybrat. Ročníky před námi maturovali povinnĕ z ruštiny. Ročníky po nás si sice také mohly vybrat, ale jen z jazyků. My mĕli na výbĕr z nĕkolika předmĕtů. Já si zvolila matiku, protože se mi nechtĕlo učit. Zkouška z matiky sestávala z vypočítání dvou příkladů, pro mĕ známka takřka bez práce (teda pokud si náhodou nevytáhnu variace, permutace, kombinace - to jsem nĕjak nepochopila). Naštĕstí jsem si vytáhla pomĕrnĕ jednoduché vĕci: Nĕjaké příklady typu (a+b)2 a pak faktoriály - úplná brnkačka.
Horší to bylo v literatuře. Celý čtvrťák jsem z legrace tvrdila, že si určitĕ vytáhnu "národní obrození" - když jsem z toho mohla dostat už třikrát za 5, tak proč ne i o maturitĕ, že? A nebylo to tím, že bych se neučila, ale nĕjak se mi pořád pletlo kdo napsal česko-nĕmecký slovník, kdo nĕmecko-český a kdo sepsal českou gramatiku nebo dĕjiny... Hádejte, co jsem si nakonec u té matury vytáhla! Ještĕ při losování jsem si polohlasnĕ dĕlala legraci, že tam ani nemusím šahat, protože je tam národní obrození. A bylo tam! Profesorka se stejnĕ šeptem zeptala, jestli to umím a já, že jsem se to opravdu učila, ale že se mi to všechno plete. Naštĕstí mĕ tedy moc nedusila. Nĕco jsem tam blábolila ani nevím jestli to bylo dobře nebo jsem zas ty slovníky a učebnice přisoudila úplnĕ jiným autorům, ale vyvázla jsem s dvojkou.
Zato ekonomiku a účetnictví jsem si vyloženĕ užívala. Vytáhla jsem si totiž snad tu úplnĕ nejlehčí otázku (alespoň pro mĕ) - obĕžné prostředky. Ani jsem se příliš nezdržovala nĕjakou teorií a rovnou ze sebe chrlila jednotlivé účetní případy a způsoby jejich zaúčtování. Paní profesorka na mĕ musela být strašnĕ hrdá. Když jsme si pak se spolužáky sdĕlovali dojmy, tak jsem zjistila, že jsem byla jediná u koho profesorka ostatní z komise doslova nutila, aby se také na nĕco zeptali - naštĕstí se neptali.
Máte pocit, že tu chybí čtvrtý předmĕt? Nechybí. Tím čtvrtým předmĕtem byla praxe. Dostali jsme slovní zadání, podle kterého jsme mĕli vyrobit prvotní doklady, zapsat je do všech možných výkazů, zaúčtovat je, atd. Tady toho bylo fakt hodnĕ a nepamatuju se, co všechno moje úloha obsahovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat