Ke kořenům - Živé matriky

Minule jsem sice slíbila, že vás seznámím s archivy. Ale pak jsem si uvĕdomila, že než půjdete do archivu, musíte napřed překonat magickou hranici - rok 1900. Proč je magickou hranicí? Matriky se dĕlí na živé a neživé. Živé matriky jsou ty, kde je velká pravdĕpodobnost, že nĕkdo v ní zapsaný je ještĕ naživu. Protože uhlídat to přesnĕ je takřka nemožné, byla stanovena jakási ochranná lhůta, která musí uplynout od posledního zápisu v matrice. U matriky narozených je to 100 let, pro matriku oddaných a zemřelých ménĕ, ale teď si nejsem jistá jestli to je 80 nebo jen 75 let. Už párkrát se nĕkdo podivoval nad tím, že je tak dlouhá lhůta i pro matriku zemřelých, ale není na tom nic nepochopitelného. Do matriky zemřelých se zapisují i údaje o rodičích nebo partnerovi zemřelého a tato data musí být chránĕna i v případĕ hodnĕ mladých neboštíků.

Panika kolem maturit

Nĕjak stále nemůžu pochopit tu paniku, která panuje kolem státních maturit. Je sice pravdou, že o státních maturitách témĕř nic nevím a ani se o to příliš nezajímám. Ale když si vzpomenu na svoji maturitu, tak mám pocit, že se zas až tak moc velké drámo nedĕje. Občas dojde k nĕjakým zmĕnám ve společnosti a nĕkdo to holt, jak se říká, odsere. Letošní maturanti nejsou první ani poslední v historii.

Nostalgická vzpomínka na maturitu

Slůvko MATURITA ve mĕ vyvolává vzpomínky na doby dávno minulé. Nejen na tuto zkoušku dospĕlosti, ale na všechno to, co tomu předcházelo, tedy vlastnĕ na celou moji školní docházku od první třídy, přes přípravy k přijímacím zkouškám na střední spojené s přísnĕjším známkováním, než na jaké jsme dosud byli zvyklí, potom tréma při přijímačkách a asi mĕsíc nervózního čekání na verdikt přijat/nepřijat, po nĕmž následovaly čtyři báječné roky na střední zakončené onou zkouškou i na následné vykročení do toho skutečného dospĕlého života.