Ke kořenům - Živé matriky

Minule jsem sice slíbila, že vás seznámím s archivy. Ale pak jsem si uvĕdomila, že než půjdete do archivu, musíte napřed překonat magickou hranici - rok 1900. Proč je magickou hranicí? Matriky se dĕlí na živé a neživé. Živé matriky jsou ty, kde je velká pravdĕpodobnost, že nĕkdo v ní zapsaný je ještĕ naživu. Protože uhlídat to přesnĕ je takřka nemožné, byla stanovena jakási ochranná lhůta, která musí uplynout od posledního zápisu v matrice. U matriky narozených je to 100 let, pro matriku oddaných a zemřelých ménĕ, ale teď si nejsem jistá jestli to je 80 nebo jen 75 let. Už párkrát se nĕkdo podivoval nad tím, že je tak dlouhá lhůta i pro matriku zemřelých, ale není na tom nic nepochopitelného. Do matriky zemřelých se zapisují i údaje o rodičích nebo partnerovi zemřelého a tato data musí být chránĕna i v případĕ hodnĕ mladých neboštíků.

Rozdĕlení matrik na živé a neživé má velký vliv na naše pátrání po předcích, protože pro nĕ platí odlišná pravidla. Neživé matriky jsou všem volnĕ přístupné v příslušných archivech. Jenže právĕ kvůli té "ochranné lhůtĕ" jsou to matriky v nichž se poslední zápis datuje nĕkam kolem roku 1900 +/- nĕco (proto tomu roku nĕkteří z nás říkají magický).

Živé matriky jsou uloženy na příslušných obecních či mĕstských úřadech a nahlížení do nich je upraveno zákonem. Podle tohoto zákona máte právo nahlížet do matriky nebo žádat opis zápisu pouze pokud se týká vás samotných, vašich dĕtí či vnoučat, nebo vašich rodičů a prarodičů. Žádné tetičky, strýčkové, kmotříčci, dokonce občas nĕkdo má problém získat doklady svých pra-prarodičů, pokud jsou stále ještĕ v živých matrikách. Abyste se tedy dostali k potřebným dokumentům, musíte napřed prokázat, že na to máte právo - obvykle stačí váš rodný list. Samozřejmĕ se můžete dostat k jakýmkoliv zápisům, dokonce i k naprosto cizím, pokud máte plnou moc oprávnĕné osoby. Není tedy problém se dostat i k tĕm výše zmínĕným záznamům pra-prarodičů, stačí plná moc oprávnĕné osoby - tedy vašich rodičů, prarodičů, nebo jejich sourozenců. Pochopitelnĕ i tato oprávnĕná osoba musí doložit, že je oprávnĕná, takže nezapomeňte spolu s plnou mocí také požádat o kopii jejího rodného listu. Doporučuji radĕji obojí (plnou moc i rodný list zmocnitele) ovĕřit. Vĕtšinou to sice není potřeba, ale když narazíte na nĕjakýno "veledůležitýho" úředníka...

 

Doklady tedy máme připravené. Ve svém rodném listĕ máte data a místa narození rodičů, v jejich prarodičů atd. Podle nich se tedy obrátíte na příslušný úřad. Zbývá zvolit způsob zjištĕní dalších údajů. Máte možnost požádat o výpis z matriky. Nemusíte nikam jezdit, za poplatek (stávalo to stovku) vám příjde doklad i poštou. Problém je, že dostanete jen výpis na aktuálnĕ používaném tiskopise. Ten dnes obsahuje jen minimum údajů. Krom toho v matrikách bývají často i dodatečnĕ dopisované poznámky, co bylo s dotyčným dál: V rodné je např. dopsáno kdy kde a s kým se oženil nebo zemřel, v oddací zase že manželství bylo rozvedeno apod - to jsou údaje, které nemáte prakticky možnost nijak jinak zjistit. Takže pokud to je jen trošku možné, radĕji si na matriku zajeďte osobnĕ a nechte si zápis(y) ukázat.

 

Pravdĕpodobnĕ nebudete moci použít fotoaparát a ani matrikářka vám záznam neokopíruje na kopírce. Nezbývá nic jiného, než si jej pečlivĕ opsat. Nic nepokazíte, když opíšete úplnĕ všechno, včetnĕ kmotrů, faráře a porodní báby. I když máte pocit, že vám ty údaje nikdy k ničemu nebudou, tĕch pár tahů perem vás nezabije a občas se stává, že se nĕco z toho hodí. Také bývá dobrým zvykem si poznačit zdroj - tedy číslo matriky a samozřejmĕ i její časový rozsah.

 

Příštĕ už se tedy vypravíme do archivu. Kromĕ jiného si ukážeme, jak snadno lze obejít ten předpis o nahlížení do živých matrik a posuneme si zmínĕnou magickou hranici na rok 1920.

Pokud vás také zajímá genealogie a nevíte jak začít,
 tak pár tipů jsem tu sepsala.

.