Cestovat můžeme mnoha způsoby. Nejčastĕji se tak dĕje fyzicky z jednoho místa na místo jiné. Ale můžeme cestovat i virtuálnĕ, ve vlastní fantazii nebo třebas do minulosti. A právĕ výpravy do minulosti patří u mĕ k velmi oblíbeným. Snažím se zjistit nĕco o vlastních předcích a prostřednictvím dobových dokumentů poznat jejich život. Nyní vás zvu, můžete se ke mĕ přidat. Toto je jen malá ukázka toho, co všechno se dá zjistit o předcích. Je to část rodinné kroniky, kterou jsem před lety začala sepisovat a stále ji doplňuju o nové a nové poznatky. O lidech, o nichž tu píšu jsem na počátku svého výzkumu nevĕdĕla vůbec nic, ani to že vůbec nĕkdy existovali...
Příjmení H. patří do kategorie příjmení podle dĕjů. Tato příjmení tvořená slovesem v minulém čase jsou zvláštĕ typická pro Moravu. Příjmení má mnoho dalších variant vzniklých různými dobovými přepisy nebo zdrobnĕním jména. Ve svĕtĕ toto příjmení není příliš obvyklé, což může naznačovat, že H. zřejmĕ nemají dobrodružnou povahu a zřídka hledali štĕstí v cizinĕ. V Rakousku jich údajnĕ žije nĕco málo přes 200, v Nĕmecku necelá stovka a v USA dokonce jen asi 30 převážnĕ v Pensylvánii.
Podle statistiky platné k 1.1.2010 žije v naší republice 3934 nositelů jména H., z toho 1891 mužů a 2043 žen. Nejvíce jich žije v okrese Olomouc (176 mužů a stejnĕ tolik žen), Praha (121 mužů a 122 žen) a Přerov (115 mužů a 126 žen). Ačkoliv Praha je na druhé příčce, co se týče počtu H. zde žijících, přesto převážná vĕtšina nositelů tohoto příjmení žije na Moravĕ, resp. v její východní části. Oblast s nejvyšší hustotou osídlení H. je tzv. Záhoří, kde každý 168. človĕk je buď H. nebo H-ová. V této oblasti se také nejspíš nalézá tzv. kolébka rodu.
Mnoho z H. se ve svém životĕ proslavilo v různých oborech - především umĕleckých. O tĕch je zmínka v kapitole "Významní jmenovci". Jejich případnou příbuzenskou vazbu s naším rodem se zatím nepodařilo prokázat, ale jeden nikdy neví! A jistĕ není zcela bez zajímavosti, že naše jméno nesou i jihomoravská vína z Čejkovic.
Generace -10:
Jak již bylo řečeno, náš rod pochází tedy z oblasti Záhoří. Zatím nejstarším doloženým předkem byl Tomáš H. Narodil se na konci 17. století. Bohužel matriky z této doby se nám nezachovaly. Ale ze záznamů v pozemkové knize se dozvídáme, že dne 12.1.1717 koupil od vrchnosti zahradu v Provodovicích za cenu 20 tolarů. Z této sumy zaplatil 8 tolarů ihned a zbylou část splácel každý rok 30 krejcarů. O jeho životních datech a rodinných událostech však můžeme jen spekulovat. Podle všeho se zdá, že přibližnĕ v dobĕ koupĕ zahrady (což v tomto případĕ označuje velikost pozemku, nikoliv jeho účel) založil rodinu. Jméno jeho ženy a matky jeho dĕtí bohužel není známo, vlastnĕ ani to, kolik dĕtí mu porodila. Dospĕlosti se dožili tři chlapci: Jan, Václav a Antonín. Dle záznamů v pozemkové knize, v roce 1737 složil Tomáš Hradil poslední splátku za zahradu. Z toho, že dluh stále ještĕ nebyl vyrovnán (3 tolary zůstaly nesplacené), můžeme usuzovat, že v té dobĕ zřejmĕ zemřel. Po dalších zhruba 50-ti letech přechází dluh na jakéhosi Jakuba T., který jej postupnĕ doplatil.
Generace -9:
Ani u dalšího předka Jana H. zatím neznáme přesné datum a místo narození. Na základĕ dalších dokumentů můžeme odhadnout, že se zřejmĕ narodil kolem roku 1717, nejspíš v Provodovicích. Dle záznamů v pozemkové knize začal v roce 1730 splácet dluh na gruntĕ po zemřelém Václavu Studenčíkovi. Jaký pro to mĕl důvod se můžeme jen dohadovat, pozemková kniha o tom mlčí. Zřejmĕ se do hospodářství přiženil. Nedá se ani zjistit, zda jeho manželkou byla sama vdova, nebo nĕkterá z dcer povinného. 6.10.1747 se oženil s Annou K. (narozenou asi roku 1724). Žili ve Všechovicích, kde se jim narodily tyto dĕti: František (*1750), Antonín (*1752), Anna (*1754), Josef (*1756) a Jana (*1758). Poté rodina přesídlila do sousedních Provodovic. Zde se jim ještĕ narodila Marie (*1761), Veronika (*1763) a Martin (*1764). Pouhých 5 dní po porodu posledního dítĕte Anna umírá. Jan zůstal sám s kupou pomĕrnĕ malých dĕtí. Ale ne na dlouho. Jak bylo tehdy častým jevem, vdovec se velmi rychle znovu oženil. V tomto případĕ už dva mĕsíce po manželčinĕ smrti, uzavírá Jan nový sňatek s rovnĕž ovdovĕlou Annou ze Všechovic. Žijí dál v Provodovicích a Anna mu postupnĕ porodí dvĕ holčičky (*1765 a *1768), obĕ Veroniky, protože ta první zemřela. Další osudy rodiny nejsou známy.
Generace -8:
Antonín H. byl nejstarším synem Jana H. a jeho manželky Anny K., protože jejich prvorozený František krátce po narození zemřel. Antonín se narodil 31.1.1752 ve Všechovicích. Tentýž den byl pokřtĕn. Jeho kmotry byl Jakub Kopečný a jeho žena Anna. Zda byli ke svému kmotřenci v nĕjakém příbuzenském vztahu bude objasnĕno v dalším výzkumu. Když Antonín dospĕl, oženil se s Alžbĕtou, dcerou Jiřího P. z Provodovic. Mladí manželé žili v Provodovicích v čísle popisném 3, což bylo selské hospodářství. Označení sedlák znamená, že k hospodářství patřilo nejménĕ 9,5 ha pozemků a samozřejmĕ i dobytek. Mĕli se tedy co ohánĕt.
Antonín s Alžbĕtou spolu mĕli celkem 6 dĕtí: Kateřinu (*1778), Josefa (*1781), Antonína (*1784), Václava (*1788), Marii (*1793) a Jana (*1795) - poslední dvĕ zemřely v ranném vĕku.
10.12.1815 ve vĕku 68 let umírá Alžbĕta na souchotiny. Antonín se dožil 70-ti let na vejminku v Provodovicích. 28.3.1823 i on umírá na souchotiny. Oba manželé jsou pohřbeni na hřbitovĕ v Provodovicích.
Generace -7:
Když nepočítáme zemřelé sourozence, byl Václav H. nejmladším dítĕtem Jana H. a Alžbĕty P. Narodil se 10.4.1788 na statku v Provodovicích č.p. 3. Byl pokřtĕn a kmotry mu byli Václav a Veronika Smolkovi ze Všechovic. Opĕt nevíme, zda byli ke svému kmotřenci v nĕjakém příbuzenském vztahu. Jelikož rodný statek připadl jeho staršímu bratru Antonínovi, musel se, když dospĕl, Václav sám postarat o vlastní střechu nad hlavou. Ve vĕku 20 let se oženil s Marií Annou, dcerou Františka D. z Loučky č.p. 2 (okr. Vsetín) a jeho manželky Kateřiny. Sňatek se konal dne 5.2.1809 v místĕ bydlištĕ nevĕsty - v Loučce. Nevĕsta Marie Anna se narodila 12.1.1784 v Loučce a v den svatby jí tedy bylo 25 let. Žili a hospodařili spolu v Loučce, v chalupĕ č.p. 55. Zde se také narodilo všech 7 jejich dĕtí: nejstarší František (*1809), Marie (*1811), dvojčata Jan a Anna (*1815) - oba zemřeli, Josef (*1819), Jan (*1824) a Anna (*1827).
Generace -6:
Nejstarší syn Václava H. a Marie Anny D., František H. se narodil 12.12.1809 v Loučce č.p. 55.Kmotry při křtu mu byli strýc (bratr otce) Antonín H. a jeho žena Anna. Přestože již Marie Terezie roku 1774 zavedla povinnou školní docházku a škola v Loučce byla již od roku 1778, na Moravĕ nebyl tento zákon příliš dodržován a František s nejvĕtší pravdĕpodobností do školy nechodil, nebo jen sporadicky v zimĕ, jak bývalo tehdy zvykem. František zůstával pomĕrnĕ dlouho svoboden. Oženil se až 14.2.1843 ve Všechovicích, tehdy mu bylo už 33 let. Nevĕstou byla Apolena, dcera Václava R., podsedníka z Provodovic a jeho manželky Johany. Apolena se narodila 20.7.1807 v Provodovicích č.p. 5. Zpočátku žili u Františkových rodičů v Loučce č.p. 55. Zde se narodili jejich dva synové - František (*1843) a Josef (*1846). Kolem roku 1851 se rodina přestĕhovala do Hošťálkové, kde vlastnili dům č.p. 93. Půda v Hošťálkové s výjimkou údolí byla neúrodná a vĕtšina obyvatel se živila tĕžbou, nebo dopravou dřeva. Zda tomu bylo tak i v případĕ Františka můžou v budoucnu objasnit dobové dokumenty uložené v archivu v Opavĕ. Apolena zemřela 3.7.1869 ve nedožitých 62 let a o dva dny pozdĕji (5.7.) byla pohřbena na katolickém hřbitovĕ v Hošťálkové. Její manžel František ji přežil o celých 10 let a zemřel ve vĕku 70 let v roce 1879.
Generace -5:
Jejich syn František H. se narodil dne 4.11.1843 v Loučce č.p. 55 a v ten samý den byl dle katolického obřadu řádnĕ pokřtĕn. Když bylo Františkovi asi 8 let, přestĕhovala se rodina do Hošťálkové. Pokud chodil do školy, tak jen sporadicky, protože podle pozdĕjších dokumentů umĕl údajnĕ jen číst, ale nikoliv psát. Dne 4. února léta pánĕ 1866 - tedy ve vĕku 23 let se poprvé oženil s Annou G., narozenou 9.11.1838 v Hošťálkové, evangelického vyznání, dcerou Jiřího G., domkaře z Hošťálkové č.p. 90 a jeho ženy Zuzany. Sice ještĕ nebyl plnoletý, ale jeho otec souhlasil se sňatkem a tak nic nebránilo uzavření manželství. Mladí manželé žili spolu s ženichovými rodiči v jejich domĕ v Hošťálkové č.p. 90.
Z tohoto manželství se 9.10.1866 narodila dcera Marie, která bohužel dva dny po narození zemřela. I mladá žena brzy po porodu zemřela a František osamĕl. O dva roky pozdĕji se však oženil podruhé. Tentokrát mu bylo 25 let. Obřad se konal dne 24.2.1868 a nevĕstou byla Marina, opĕt evangelička, dcera Tomše K. - pasekáře z Hošťálkové a Marinny roz. Š. Marina K. se narodila 15.5.1838 v Hošťálkové. a stejnĕ jako František byla vdovou. František (2) se přistĕhoval k mladé vdovĕ do jejího domu v Hošťálkové č.p. 303. V tomto domĕ se potom narodily jejich dĕti: prvorozený František (*6.9.1868), dále Anna (*13.9.1870 +18.9.1870), Marie (*17.11.1872 +18.11.1872) a znovu Marie (*18.9.1876). František pracoval jako lesní nádeník a dřevař. Dalším zdrojem obživy pro rodinu byla jejich pole. Rodina nejdříve vlastnila jen jednu kozu, pozdĕji k ní přibyla i druhá a ještĕ pozdĕji kozy nahradila kráva. František H. zemřel ve vĕku nedožitých 70 let dne 26.9.1913. Datum úmrtí jeho ženy Mariny není zatím zjištĕno.
Z tohoto manželství se 9.10.1866 narodila dcera Marie, která bohužel dva dny po narození zemřela. I mladá žena brzy po porodu zemřela a František osamĕl. O dva roky pozdĕji se však oženil podruhé. Tentokrát mu bylo 25 let. Obřad se konal dne 24.2.1868 a nevĕstou byla Marina, opĕt evangelička, dcera Tomše K. - pasekáře z Hošťálkové a Marinny roz. Š. Marina K. se narodila 15.5.1838 v Hošťálkové. a stejnĕ jako František byla vdovou. František (2) se přistĕhoval k mladé vdovĕ do jejího domu v Hošťálkové č.p. 303. V tomto domĕ se potom narodily jejich dĕti: prvorozený František (*6.9.1868), dále Anna (*13.9.1870 +18.9.1870), Marie (*17.11.1872 +18.11.1872) a znovu Marie (*18.9.1876). František pracoval jako lesní nádeník a dřevař. Dalším zdrojem obživy pro rodinu byla jejich pole. Rodina nejdříve vlastnila jen jednu kozu, pozdĕji k ní přibyla i druhá a ještĕ pozdĕji kozy nahradila kráva. František H. zemřel ve vĕku nedožitých 70 let dne 26.9.1913. Datum úmrtí jeho ženy Mariny není zatím zjištĕno.
Generace -4:
František H. se narodil 6.4.1868 v Hošťálkové č.p. 303 a ten samý den byl pokřtĕn v místním evangelickém kostele farářem Janem z Krajců. Kmotry mu byli Pavel Vávra, pasekář z Hošťálkové č. 253 a jeho žena Anna. V Hošťálkové chodil také do školy. Potom šel do služby. Pracoval jako pacholek na nĕjakém statku v Rajnochovicích. Kdy a jak se dostal do Lipníku nad Bečvou je stále zahaleno tajemstvím, ale s nejvĕtší pravdĕpodobností sem přišel za prací. Pracoval jako dĕlník v nĕjaké místní fabrice a bydlel v č.p. 474. Zřejmĕ kvůli své nastávající Františce T. se dne 3.6.1895 zřekl svého evangelického vyznání a přestoupil k církvi katolické. O den pozdĕji, tedy 4.6.1895, je místní farář František Hajduček oddal. Za svĕdky jim byli Leopold Poledník, zedník z Lipníku a Josef Máler, rolník na Prostřední Bečvĕ. Františkovi bylo 27 let. Jeho nevĕsta - Františka T. se narodila v roce 1863 jako nemanželská dcera Mariány T. z Horní Bečvy. I ona mĕla nemanželskou dceru Antonii (*21.12.1889). Kolik mĕl František (3) s manželkou dĕtí není jisté, ale dospĕlosti se údajnĕ dožily pouze dvĕ a to syn František a dcera, jejíž jméno si už pamĕtníci nevybavují. Je také docela dobře možné, že se jednalo právĕ o Františkovu nevlastní dceru Antonii. Bohužel dokumenty, které by to osvĕtlili, jsou zatím stále nepřístupné. V roce 1899 rodina přesídlila do Hejčína nedaleko Olomouce. Zřejmĕ v Lipníku nebylo možné rodinu slušnĕ uživit a tak hledal práci ve vĕtším mĕstĕ. To se mu nakonec podařilo a našel si místo v Hejčínském cukrovaru, který vlastnil pan A.H. May, což byl v té dobĕ nejvýznamnĕjší Hejčínský podnik. Zpočátku rodina bydlela v č.p. 70 a pozdĕji v domĕ pana Cyrila Vrány č.p. 64. V Hejčínĕ se jim ještĕ narodila dcerka Boženka (*15.6.1900), která však v ranném vĕku zemřela. František prožil v Hejčínĕ celý zbytek života a také zde 28.6.1932 zemřel ve vĕku 64 let.
Generace -3:
Ani o svém pradĕdečkovi Františku H. jsem na počátku výzkumu nic nevĕdĕla. Jen jsem tušila, že musel existovat, když jsem si pamatovala prababičku. Jelikož byl vojákem z povolání, podařilo se mi pomĕrnĕ podrobnĕ zrekonstruovat celý jeho životopis a dnes je tak dlouhý, že vydá na samostatný článek. Takže možná jej sem napíšu nĕkdy příštĕ.
Generace -2:
Dĕdeček se jmenoval Vladimír H. Vzhledem k tomu, že jeho potomci ještě žijí, tak jeho život sem na blog zatím psát nebudu.
Generace -1:
Moji rodiče.
Generace 0:
To jsem přece já! Tedy přesněji já a můj brácha. O mě si můžete počíst tady na blogu dosytosti. Takže nemám co dodat...
Žádné komentáře:
Okomentovat