Jak darovat rodokmen

Nepochybuju, že vám neunikla má delší neaktivita na blogu. Byla způsobena nejen mým velkým pracovním nasazením v zamĕstnání (stále dĕláme přesčasy)  ale částečnĕ i množstvím práce kolem skliznĕ a "vraždĕní neviňátek" (drůbeže) a částečnĕ také akční nabídkou HappyFota.

Školáček

Tak nám to taky začalo... Vím, že podobných článků už vyšlo spousty a nejspíš ještĕ vyjde. Ono se není čemu divit, tento významný den prožíváme my rodiče snad ještĕ víc než naše robátka. Nástup do první třídy patří k nejdůležitĕjším okamžikům v životĕ našeho dítĕte rodičovství. Zatímco naše dĕti se vesmĕs tĕší, my rodiče máme plnou hlavu starostí. Jak to ten náš mrňous zvládne? Což o to, první den je vlastnĕ ješte celkem v pohodĕ. Ale co ty další? Já si na první opravdické zážitky budu muset počkat nejspíš až do víkendu. Tento týden na mĕ vyšla odpolední. Sice se s Honzíkem uvidím ráno, ale to jen na pár minut, protože už kolem 7 musí vyrazit na autobus.  Tak alespoň pár slov o tom dni prvním.

Zákon padajícího hovna

Mĕla bych spát. Před chvílí jsem se vrátila z noční. Ale nemůžu, jsem příliš rozrušená... Veškeré mé nadšení a radost z toho, že konečnĕ mám práci se vytratilo. Je pryč. Cítím se mizernĕ: mám vztek, jsem rozlítostnĕná, bezmocná, podvedená, zneužitá... A všechno mĕ bolí.

Jak nĕkteří víte, od 1.5. jsme najeli na třísmĕnný provoz. Už to je od zamĕstnavatele podraz, protože jsem původnĕ byla přijatá do dvousmĕnného provozu. Ale co, dvĕ nebo tři smĕny, to není zas tak velký problém. Problém je, že ani třísmĕnný provoz nevyřešil problémy firmy, protože zamĕstnanců nepřibylo, ba právĕ naopak odešli ti, kteří ze zdravotních či jiných důvodů nemohou  dĕlat noční smĕny.