Včera začalo jaro. Byl pátek, počasí taky přálo, tak jsme se rozhodli ho přivítat a zároveň zahájit sezónu. Loni na podzim, když jsem likvidovala zaplevelený kvĕtinový záhon, jsem cibulky snĕženek a krokusů napíchala do trávníku a tĕšila se, jak mi na jaře krásnĕ rozkvete. Cibulky se zřejmĕ vypařily. Místo snĕženek a krokusů mi trávník rozkvetl fialkami, které jsem v zahradĕ nikdy nemĕla. Zatím jsou jich jen malé ostrůvky, ale jsou na nĕkolika místech. Mám ráda, když jsou v zelené trávĕ drobné kvítky, a tak se tĕším, že jich za pár let bude více.
I naše Micka (číslo dvĕ) si užívala teplého počasí a vyhřívala se na sluníčku. Je "zamilovaná" a touží po nĕžných dotycích. Když není na blízku miláček, vezme zavdĕk i pohlazením od lidí. A když ji ani lidé nevĕnují svůj čas, tak se alespoň převaluje a protahuje v trávĕ.
Honzíka konečnĕ teplo a sluníčko vyhnalo od počítače a televize. Celé dny je venku a na nĕjaký Minecraft si témĕř ani nevzpomene. Pamatujete si ještĕ panáka? Honzíka tahle hra baví. Kromĕ toho oprášil své staré hrnce a "vaří" bláto, stejnĕ jako jsme to dĕlali i my, když jsme byli malí.
Už v týdnu jsme udĕlali vĕtšinu nutných prací na zahrádce i uklidili v altánku. A tak jsme slunné páteční odpoledne mohli prolenošit... Miláček mi snad četl myšlenky. Ráno, když jsem byla v práci, koupil maso a nachystal ho. Odpoledne pak roztopil gril a za chvíli to po celé zahradĕ vonĕlo, až se sbíhaly sliny.
Teprve při servírování jsme zjistili, že ještĕ musíme pár vĕcí doladit. Nemám papírové tácky, které venku používám, abych nemusela pokaždé stĕhovat půl kuchynĕ ven.. Nu což, přinesla jsem nádobí z domu, pro jednou... A také jsem nenašla varnou konvici... Netuším, kam jsem ji na podzim schovala. Ale chutnalo nám!
Žádné komentáře:
Okomentovat