Dva s jednou rukou

Moje zranĕní je tak trochu zatĕžkávací zkouškou našeho vztahu. Ani po dvou týdnech nejsem schopná si zranĕnou rukou trošku pomoct. V praxi to znamená, že si bezbolestnĕ neutrhnu ani toaleťák, nejsem schopná ukrojit chleba, neotevřu vodu. Na druhou stranu to rozvíjí fantazii. Človĕk by nevĕřil, co všechnno je možné zvládnout jednou rukou. Ale stále zůstává dost vĕcí, které jednou rukou zvládnout nejde. Když jsou dva, tak si navzájem pomůžou. Jenže když ti dva mají tu jednu zdravou ruku dohromady...

Nikdy jsem se tu moc nezmiňovala o manželovĕ handicapu. Takového jsem si ho vzala a naučila se s tím žít. Jeho vĕci mu dávám tak, aby je mĕl přístupné a do činností, které jsou pro nĕj složité, ho nenutím. Jeho diagnóza je: "zkrácené předloktí s omezenou hybností loketních i zápĕstních kloubů u obou rukou". Mnoho lékařů se domnívá, že patří mezi tzv. Talidomidové dĕti (znetvoření končetin v důsledku působení léku Talidomid bĕhem prenatálního vývoje). Lék u nás nikdy nebyl oficiálnĕ povolen, přesto se i tady v té dobĕ rodily dĕti s tímto handicapem. To jen pro přiblížení, kdo chce, může se podívat na odkazy v textu.

Dosud jsme žili tak, že nás jeho handicap nijak neomezoval. Jenže teď je všechno jiné. Nĕkteré bĕžné činnosti jsou dost problematické.

Práce s nožem

Krájení chleba jsme vyřešili: Vypůjčili jsme si prastarý kráječ. Já se naučila krájet všechno, dokonce i cibuli, jednou rukou. Chce to hlavnĕ ostrý nůž a trpĕlivost. Ovšem oškrábat brambory, či jinou zeleninu nezvládnu ani já, ani můj manžel.

Otvírání PETek, zavařenin a konzerv

Otevřít cokoliv jednou rukou prostĕ nejde. Naštĕstí na PETky máme už mnoho let otvírač, pomocí kterého to zvládne i můj muž. Před tím jsem vždy před odchodem do práce kontrolovala, jestli má povolenou vodu. Konzervy naštĕstí jíst nemusíme. Ale s marmeládou chodíme k sousedům.

Umývání nádobí

Máme sice myčku, ale všechno do ní nedávám. A tak čas od času je potřeba nĕjaké to nádobí umýt i v ruce. Tohle manžel zvládá, ale přecejen je mi ho při tom líto. No schválnĕ se zkuste lokty dotknout na dna dřezu, pár vteřin tak setrvat, a pak zase nahoru na odkládací plochu - to vše zopakujte cca 20x. Co na to vaše záda? A kolikrát jste se praštili do hlavy? Ještĕže můžu zneužít Honzíka!

Moje podprsenky

Né, že by mi nĕjak moc vadilo chodit nahoře bez, spíš naopak. Ale jen doma. Mezi lidi si radĕji podprsenku oblékám, vypadá to upravenĕji. No tak teď jsem odsouzená chodit s povislými ňadry stále. Podprsenku mi manžel nezapne. Mohla bych to naučit Honzíka, ale není to trochu zvrhlé?

Tkaničky

Manžel z důvodu pohodlí preferuje botky na suchý zip. Já mám pocit, že se neustále povoluje a proto dávám přednost klasickým tkaničkám. Naštĕstí mám botků více a tak nutnĕ botasky nosit nemusím.

Vlasy a nehty

Nosit dlouhou hřívu v tomhle vedru je fakt nepříjemné. Vlasy poletují kolem hlavy a lepí se na zpocené čelo, tváře i krk. Krom toho se mi neustále zamotávají do šátku. Udĕlat culík je pro manžela příliš složité. Tento můj problém musela vyřešit kadeřnice - jsem nakrátko. Manžel zatím bojuje, své hřívy se vzdát nechce. To s nehty je to horší. Už je mám pĕknĕ dlouhé, každou chvíli se mi začnou lámat. Jen doufám, že se mi zalámou nĕjak "šikovnĕ".

A to mi táta nabízel, že si vezmou Honzíka do Brna, abych to prý mĕla jednodušší. Honzík je moje zlatíčko, pomáhá s čím může.