Jak se žije bez ruky

Nevíte, čím si zpestřit léto? Zkuste si zlomit ruku, jako já! Ručím  vám za to, že takové léto jste ještĕ nezažili!

Celou dobu si říkám, že jsem na tom ještĕ dobře, noha by byla podstatnĕ horší. Jenže po návratu z nemocnice o tom začínám pochybovat. Ano, můžu chodit, ale to je asi tak všechno, co můžu. Že já si vždycky musím vymyslet nĕco extra?  Proč si nemůžu zlomit ruku normálnĕ? To jsem celá já, zlomím si hlavičku loketního kloubu, takže mám po operaci - dávali mi tam šroub,  a celou ruku v sádře od zápĕstí skoro až po rameno. Prognózu mi zatím nesdĕlili, ale odhaduju to na 2-3 mĕsíce. Až to sroste, čeká pak ještě nĕjaká rehabilitace.

Celý den bloumám po domĕ od ničeho k ničemu a přemýšlím, co se vlastnĕ dá dĕlat jednou rukou: Utřela jsem stůl, umyla štĕtkou záchod, zmáčkla a vyhodila zapomenuté PETky, naskládala nádobí do myčky a zapnula ji. Také jsem dala vyprat prádlo, vyndat a povĕsit už ho musel manžel.

Dopsala jsem článek na blog a začala psát další. Ale stojí to za ho... Neumím psát jednou rukou. Píšu všema deseti (prsty), to znamená, že normálnĕ vůbec netuším, kde která klávesa je. Položím obĕ ruce na klávesnici a píšu. Teď každé písmenko pracnĕ hledám a to zdržuje.

K obĕdu jsem uvařila kulajdu, to jsem ještĕ zvládla. Brambor mi musel oškrábat manžel. Vzhledem k tomu, že sám má vrozenou růstovou vadu na rukou, nepřejte si ho při tom vidĕt. V příštích dnech (spíš týdnech) se asi budeme muset brambor v našem jídelníčku vzdát.

V souvislosti s manželovým handicapem bude asi naše příští soužití docela dobrodružství. Máme trošku jinou dĕlbu práce, než bývá obvyklé: Manžel dĕlá všechno, co mu jeho handicap dovolí a já ten zbytek. Na plánovanou rekonstrukci Honzíkova pokojíčku ve vlastní (hlavnĕ mé) režii tedy můžu rovnou zapomenout. Ale to se dá pomĕrnĕ snadno odložit. Horší bude, co s králíky a kačenami. V srpnu by mĕlo nastat velké vraždĕní, a to jaksi odložit nepůjde. Zavařovací sezóna je také v plném proudu - letos se nejspíš nezúčastním, ovšem netuším, co budeme do příštího léta jíst. Také asi budeme muset sáhnout hloubĕji do kapsy a investovat do nĕkterých pomocníků, které jsme dosud k ničemu nepotřebovali (např. kráječ na chleba). A oba si nejspíš budeme muset zajít ke kadeřnici a nechat se ostříhat nakrátko - nemá nám totiž kdo stáhnout vlasy do ohonu.

Na háčkování a jiné ruční práce můžu taky zapomenout. Možná by s tou sádrou šlo paličkovat? Stejnĕ mám procvičovat prsty... Jako rehabilitace by to mohlo být skvĕlý, ovšem až mi přestane při každém pohybu prstů vystřelovat bolest až do lokte. A budu potřebovat pomoc s přípravou...

Co budu dĕlat zítra? Co myslíte, dají se zvládnout palačinky jednou rukou?