Vzhůru do pohádky

Jako každý rok, tak i letos koncem června osídlily jediný lesík v okruhu 20 km bytosti z jiného svĕta. Pohádkový les už má letitou tradici a zatím stále ještĕ úroveň stoupá.

Víly už šly zřejmĕ do důchodu a tak na (teď už bývalém) vílím paloučku vyrostla celnice jako z pohádky Tři veteráni. Dokonce i koza se tam pásla! Po nezbytných formalitách a úplatcích nám byla vystavena povolenka ke vstupu. Tak si to šineme po cestičce a koho to nepotkáme pár kroků za hranicí:

No jo, jsme přece na proslunĕné Hané, tady všechno roste jako o závod. Řepu jsme vytáhli jedna-dvĕ, ani jsme k tomu nepotřebovali zvířátka. To o kus dál bylo hůř. Zlá čarodĕjnice zaklela les do pavučin. Jak se jen odtud vymotáme? Sláva, jsme na konci! Ale vyhráno ještĕ není. Čarodĕjnice číhá a kdo se chce zachránit, musí správnĕ odpovĕdĕt na záludou otázku - např: Kolik je 8+5? Ale na nás si jen tak nepřijde!

Snad to nejhorší máme za sebou! Nebo ne? Dál po cestĕ potkáváme staré známé. Tĕch se rozhodnĕ bát nemusíme!

Ale zase jde do tuhého. Potkáváme Červenou Karkulku a musíme ji zachránit před hladovým vlkem. Pak tu straší bílá paní. A nesmíme zapomenout osvobodit šípkovou Růženku!

Makové panence se přetrhla šňůrka perliček, a tak jí chvíli pomáháme s jejich navlékáním. Popelce zase pomůžeme přebírat hrách. I králíci z klobouku jsou v nesnázích. Když procházíme kolem perníkové chaloupky, zkusíme si nenápadnĕ uloupnout perníček. Ale Ježibaba s Ježidĕdkem jsou ve střehu a tak máme co dĕlat, abychom jim utekli. Ještĕ musíme ohlídat Krakonošovo zlato, přemoci zlého draka a přechytračit vodníky.

Už jsme skoro na konci. Zbývá jen protančit se přes dvĕ pekla... I to jsme zdárnĕ zvládli!

Jsme rádi, že jsme si to mohli opĕt užít. Kdo ví, jestli to nebylo naposled... I když, byli tam i starší dĕti, tak třebas ještĕ jednou či dvakrát půjdeme.

PS: Fotek je jen málo, dĕtí totiž bylo moc a náš Honzík se dost často ztrácel v davu.