Ztracen v kostičkovém světě

Už v mateřské školce si Honzík oblíbil hru Minecraft. A já ho v tom podporovala, protože se mi zdálo, že je to hra, která dětem kromě zábavy dává i něco víc: Kromě rozvoje fantazie a prostorové představivosti, učí také základy matematiky a geometrie, plánování, logistiky, obchodu, strategie... a další věci o nichž jsem v té době neměla tušení. Mé domněnky mi potrvdil i článek v učitelských novinách, který jsem si přečetla ve školkové šatně, zatímco jsem čekala až Honzík dosvačí. Hra v něm byla hodnocena jako jeden z nejlepších počítačových produktů pro rozvoj dětí a mládeže.

Tento koníček mu vydržel prakticky dodnes. Zpočátku hlavně těžil a stavěl. Potom ho zase víc bavilo bojovat s "moby" (= různé příšery ve hře). Hra ho skutečně uchvátila a stala se jeho velkým koníčkem. Dokonce takovým, že přečetl i pár knih - příběhů ze hry. Jinak moc nečte. A když nehrál sám, tak sledoval videa starších hráčů a učil se od nich různé fígle. Dokonce sám dokázal hru využít v domácích úkolech ze školy. Poprvé v době covidu, když dostali úkol z pozemků (aby měli aspoň jednu známku) navrhnout vlastní zahradu. Udělal ji v minecraftu a učiteli poslal screeny monitoru, které jen doplnil popisky plodin. A podruhé ve slohu na zadání "můj svět" psal o hře minecraft a jak si v ní vytváří svůj virtuální svět. Minecraft ho také hodně motivuje v pokračování studia na ZUŠce, kde se učí hře na elektronické klávesy. Shání si noty ke skladbám, které jsou do hry implementovány a nutí svého učitele, aby mu pomohl s nácvikem jejich přehrání. Mimochodem, jeho učitel tvrdí, že je to téměř nehratelné (to víte, počítač zvládne víc než člověk), ale nakonec to vždycky nějak dají dohromady.

Někdy ve třetí třídě ho zaujaly redstounové obvody. Abyste lépe rozuměli (pokud minecraft neznáte - i když o tom dost pochybuju): Redstone, česky se mu někdy také říká rudit, je v minecraftu surovina, která nese energii a tak může uvádět do chodu a pohánět různé mechanismy. Začal je sám stavět nejprve podle nejrůznějších návodů v knihách, videích i různě jinde na internetu. Pronikal do tajů jejich fungování v kombinaci s různými součástkami, které minecraft umožňoval vytvořit. Časem byl schopen vymýšlet své vlastní projekty.

Po celou dobu jsem se o jeho hraní zajímala, nechávala si ukazovat, co postavil, občas ho bavila tím jak jsem sama ve hře nešikovná a někdy i motivovala a provokovala, co by ještě mohl zkusit udělat. A tak jsem poměrně brzy odhalila jeho zálibu v programování. Totiž, některé ty složitější redstounové obvody už vlastně jsou primitivní prográmky, v nichž se místo slovních příkazů používají k tomu přizpůsobené součástky a jejich správným použitím a seřazením to pak funguje.

Na synovy zveřejněné projekty ve Scratchi
se dostaneš kliknutím na obrázek

Poprvé jsme o tom, že už vlastně trošku i programuje, spolu mluvili někdy v páté nebo šesté třídě. Tato informace ho jednak překvapila a hlavně zaujala natolik, že se začal o programování více zajímat. Netuším, jak se dozvěděl o programovacím jazyku Scratch, ale jako samouk se ho naučil používat a začal v něm vytvářet různé prográmky. V sedmé třídě už vážně uvažoval, že by v budoucnu chtěl programování studovat a začal si za tím jít. Poprvé v životě vyrazil na tábor, pochopitelně zaměřený na programování, takže si čerstvého vzduchu moc neužil. Ty tábory si zopakoval i v dalších letech. Během covidu měl méně práce s učením a volný čas věnoval naučení se psát na klávesnici tzv. všema deseti, aby se mu později lépe psaly programy. A v posledním ročníku ZŠ začal chodit na přípravný kurz k přijímačkám z informatiky, organizovaný školou, na kterou si chtěl podat přihlášku.

Teď vás určitě zajímá, jak to nakonec dopadlo. Dobře, na tu informatiku se dostal. Dokonce byl v přijímačkách 6. nejlepší (na náhradní škole dokonce 2.) Ano, jsem na něj nesmírně pyšná, jinak bych se tu tak nechlubila. A souhlasím s tím prastarým článkem: Minecraft je fakt dobrá počítačová hra, která může dětem dát mnohem víc, než možná tušíte.