Z čtenářského deníku

O

O kindošu vod Jakuba
"Když ve štatlu dávali do pucu Petrov, začínala taky hokna na Jakubské kirchnĕ. Samo, že stavoši se štengrovali, kdo z nich je betelnĕjší fachman. Brzo však bylo sichr, že to je ten od Jakuba. Nasadil kvalt, na kterej petrovští nemĕli. Samo sebou se nakrkli a začali vařit křivý války. Tak dlouho prudili, až ten jakubskej stavoš hodil na tu svou hoknu kakáč. Než se však zdekoval, dal do cajku aspoň ten rozfachčenej fenstr. Ráno byl ve štatlu tĕžkej lochec. Nad fenstrem byl šropál a házel gébišem k Petrovu."

Ne, samozřejmĕ toto si Honzík do čtenářáku nezapsa. To je jen "motivační" verze. Kápla jsem na to čirou náhodou. Nevím, jak jinde, ale u nás ve škole se slohem a podobnými útvary začali zabývat až letos - tedy v 6. třídĕ. V únoru jsme horko tĕžko zvládli popis místnosti. Bylo to stylem, že jsem mu prakticky každé slovo naservírovala stylem:

"Tak co máš v pokojíčku?" - "Postel" - "Kde je?" - "U zdi." - "Začíná se obvykle u dveří, takže kde je vůči dveřím?" - "Naproti." - "No vidíš, už máš první vĕtu:" - "Nemám." - "Ale máš, stačí ty slova uspořádat." - "Jak?" - "Slož z nich vĕtu." - "Já nevím jak." .... Podobným stylem jsme tenkrát společnĕ dali dohromady asi 7 vĕt. Na víc jsem nemĕla nervy.

Zhruba o týden pozdĕji jsme dĕlali zápis do čtenářského deníku. Zadání bylo: Přečíst knihu povĕstí a 3 z nich stručnĕ zapsat. Z tĕch, co máme doma si mazanĕ vybral Brnĕnské. Nĕkteré totiž znal z našich výletů po Brnĕ, kde jsem mu je vyprávĕla a vĕdĕl že jsou docela legrační. První povĕst jsme zapisovali podobným stylem, jako ten popis pokojíčku. Pak jsem se nĕkde ukecla a vložila do své vĕty nĕjaké slovo v hantecu. To ho okamžitĕ zaujalo, protože hantec sám sice neumí, ale dokáže ty slova rozpoznat. A okamžitĕ se to slovo snažil nĕjak nacpat do úkolu. Moc se mu tam nehodilo a tak loudil celou vĕtu.

"OK, já ti to celý řeknu v hantecu, ale musíš si tu vĕtu sám vymyslet." provokovala jsem.

Najednou to sypal z rukávu jednu vĕtu za druhou. A strašnĕ se u toho bavil. Zapsal si obĕ verze. Tu svoji do čtenářáku, tu moji hantecovou na papírek, že to přečte spolužákům. I když původnĕ chtĕl do čtenářáku napsat tu hantecovou, ale podařilo se mi ho přesvĕdčit, že učitelky nemají moc smysl pro podobné srandičky a takto kreativní zápis by neocenila ani učitelka z Brna, natož tady na Hané. 

Chcete i další povĕsti? Tady jsou:

O tym velkým kolcu
"To se v Lednici u škopku borci štengrovali, až jeden zahlásil. Já su takovej fachman, že za jeden den na sólovku ufachčím kolco a dovalím ho do Brniska než zamachlujou vrata. A tak se vsadili. Na druhej den naklapal do lesa, shodil stromisko a ufachčil kolco. S tím kolcem valil pila traťúvkou do štatlu a stihl to fakt než zaryglovali. Na rathauzu pak somroval ferbla pro kemy z paluše. Radní negómali, k čemu že teho ferbla a tak jim musel hodit do placu celou storku, jak to s tím kolcem bylo. Pak tomu kolcu dali vĕšák v rathauzu."  

Proč hópaj zvonce na Petrově poledne v jedenáct
"Za třicetijárové války kvartýrovala okolo štatlu Švédská sajtna. Už toho mĕli všici plný kecky, a tak se u škopku dohantýrovali, že to další den v poledne zabalí a zdekujou se dom. Zgómnul to jeden konópek a pila mazal hodit befel do štatlu. Druhý den byla ve štatlu tĕžká mlata. Brnĕnská sajtna mĕla ánung, že musí vydžet do obĕda, ale bylo to s nima nalevačku. Jeden fišál však hodil myslivnu a vygómal flignu. Hodil  tam kvalt a pelil na Petrov, aby hópli zvoncem na poledne. Švédi stopli mlátičku a zahlásili loď." 

Chceš další storky v Hantecu?
Hoď čučku tudlec.