Velký třesk II: Ani Bůh není nesmrtelný

Pokračování povídky Velký třesk I. - A zrodil se Bůh

Galaxie se ocitla v rozlehlém vesmíru plném dalších galaxií nejrůznĕjšího stáří. A bylo zde spousta místa pro další růst. Galaxie dál rostla, ale už ne tak rychle jako dřív - to víte jiný časoprostor. Navíc každý přírůstek byl na druhou stranu kompenzován mírným úbytkem. Čas od času nĕjaká hvĕzda vyhasla a rozpadla se na prach. Na nĕkterých planetách se objevil život. Stal se součástí galaxie. Obvykle zůstával v rovnováze a ničemu nepřekážel. A když se rovnováha nĕjak narušila, přišel zásah zvenčí, který stav napravil. Stačilo málo: Zemĕtřesení, sopečná erupce, doba ledová ...

Velký třesk I: A zrodil se Bůh

Na proslunĕné louce ležel v objetí pár. Jejich rty splynuly v polibku a v ten samý okamžik jejich milostný akt došel vyvrcholení. Chvíli odpočívali a pak se Ona sklonila k Nĕmu a povídá: "Cítím, že dnes se to stalo. Za devĕt mĕsíců se narodí malý Bůh."

Roj bludných meteoritů pluje vesmírem. Kolem není nic, jen prázdný prostor.  Náhle se před nimi objeví obrovské tĕleso. Srážce se nedá zabránit. Déšť meteoritů dopadá na povrch tĕlesa  a zanechává zde hluboké krátery. Ten nejvĕtší z nich se proboří až do středu. Taková rána otřásla celým tĕlesem. Meteorit uvnitř pozmĕnil jeho strukturu a to začalo metamorfovat.

Jsem věřící?

Asi jak se to vezme. Pro ateisty asi jsem vĕřící. Ale pro křesťany? Nejsem si jistá. Asi by o mĕ řekli, že jsem odpadlík. Je mi to jedno, důležité je, jak to cítím já sama!

Kdysi jsem pravidelnĕ chodila na církevní shromáždĕní, četla bibli, modlila se, nechala se pokřtít a vůbec dĕlala všechny ty vĕci, které asi správný křesťan dĕlá. Pak se můj život trošku zamotal a já na církev jako takovou zanevřela. Ne na Boha, ale na lidi.

Zrození blogera

Možná by se na začátek slušelo napsat nĕco málo o sobĕ. Jenže co? Kdo jsem? Jakou mám rodinu? Jak žiju?... To po čase zjistíte z mých článků. Je zbytečné se o tom nĕjak moc rozepisovat.

Ale kdo tedy vlastnĕ jsem?