Jak se žije bez proudu

Hlášení obecního rozhlasu: "Z důvodů plánované opravy elektrického vedení bude dne ... od 8 do 16 hod. v naší obci přerušena dodávka elektrické energie."

Mnozí jste zažili, mnozí, ačkoliv jste nezažili, si to dovedete představit. I já si to dokázala představit a pomĕrnĕ dobře se připravila, přesto jsem byla překvapená, jak moc je elektřina součástí našeho života.

 

Večer před

Výpadek proudu pro nás především znamená, že jsme bez vody. Máme vlastní studnu a čerpadlo - pochopitelnĕ na elektřinu. Takže jsem umyla všechny kbelíky (celkem 4) a naplnila je vodou. Mizerných 40 litrů. Jako druhou vĕc jsem se postarala, aby se umylo nádobí - povinnost dcery a ani v tak vyjímečné situaci to za ni neudĕlám, zvlášť když se na to právĕ dnes po obĕdĕ vykašlala.

Nemyslíš - zaplatíš

Asi všichni znáte ty drastické TV šoty z dopravního prostředí. Naše Bára si to mohla prožít na vlastní kůži. Naštĕstí tuhle její zkušenost zaplatil nĕkdo jiný. Zní to sice krutĕ, ale jako máma jsem strašnĕ ráda, že z toho vyvázla jen s pár škrábanci a modřinami. Ten druhý už tolik štĕstí nemĕl.

Kocovina zvaná těhotenství

Dát tĕhotenství přídomek "Nejkrásnĕjší období ženy" mohl snad jedinĕ chlap. Zřejmĕ to byl nĕjaký mnich, který ženu, natož tĕhotnou nikdy zblízka nevidĕl a zároveň se neprohřešil ani nemístným popíjením mešního vína. Po mé poslední zkušenosti jsem tĕhotenství dala vlastní přídomek "Nĕkolikamĕsíční kocovina". Kdo nezažil, asi tĕžko pochopí.

Hodina slohu

"Sluníčko hřálo a na nebi ani mráček. Lehoučký vánek čechral listy stromů. Všechno kolem nasvĕdčovalo tomu, že dnes bude krásný den. Den jako stvořený pro ..."

 

Tĕch pár slov bíle svítí přede mnou na tabuli. Je hodina slohu, píšeme čtvrtletní slohovou práci, žánr povídka. Námĕt si můžeme zvolit sami.