Nebeský ples

Kdesi uprostřed oceánu žila společnĕ s tisíci sestřiček kapka vody. Celé dny se jen tak vznášela v prostoru a užívala si legrace. Občas dovádĕla s mořskými živočichy, jindy odpočívala mezi korály. Nĕkdy pozorovala průsvitné medúzky, jak se vznášejí nahoru k hladinĕ.

"Co je tam nahoře?" ptala se zvĕdavĕ ostatních kapek, ale všechny jen krčily rameny.

Nĕkteré z nich varovaly:

"Nĕkde tam je hranice svĕta. Kdokoliv ji překročí, navĕky vĕků se ztratí."

"Ale vždyť je tam taková krásná záře, jako ze zlatého pokladu..." nechtĕla vĕřit nebezpečí.

"Nedívej se tam! To svĕtlo je zrádné. Zláká tĕ a zahubí!" Volaly ostatní kapky jedna přes druhou.

Vnoučata nás pomstí!

Dospívání, předstupeň dospĕlosti. Odborníci se zabývají především křehkou dušičkou tĕch "postižených" dospívajících. Jak je všechno pro nĕ tĕžké, jak hledají své místo v životĕ, jak jsou zranitelní... Ale co my, dávno dospĕlí rodiče dospívající mládeže? Odborníci radí být chápaví, tolerantní, vždy ochotní naslouchat a kdyby si náhodou náš dospívající potomek potřeboval vylít srdíčko (což vĕtšinou nepotřebuje, tedy přesnĕji nepotřebuje si ho vylívat zrovna nám rodičům), tak máme všeho okamžitĕ nechat, vyslechnout trablíky a pofoukat bolístku.

Nesplněný sen malého děvčátka

V 70. Letech minulého století žila malá holčička, jedno z mnoha tzv. "Husákových dĕtí". Ta holčička chodila s maminkou do samoobsluhy kolem školky, do masné kolem jiné školky, pak také do mlékárny kolem školky i na dĕtské hřištĕ vedla cesta kolem školky. Holčička postávala smutnĕ u plotů všech tĕch školek a se závistí hledĕla na všechny ty prolézačky, kolotoče, klouzačky, houpačky, domečky a jiné atrakce, které na žádném z okolních hřišť nebyly.

Lidé mají krátkou paměť

Právě proběhnuvší volby a k tomu téma týdne "komunismus". Jak příznačné! Vždyť komunisté ve volbách získali přes 11 % hlasů. Spousta lidí se podivuje, jak je mohl někdo vůbec volit. Ale co je na tom k nepochopení. Lidé mají krátkou paměť a s odstupem času vnímají tu dobu úplně jinak než v euforii krátce po "plyšáku".

Barbína

Dneska jsem čirou náhodou narazila na blog vĕnovaný panence Barbie. No popravdĕ jsem na nĕj klikla omylem, když mi Honzík strčil do ruky... Ale byla jsem nadšená tímto objevem. Dokonce natolik, že se na nĕj stále ještĕ vracím a prohlížím ty úžasné fotogalerie.

Taky jsem bĕhem dopoledne odbĕhla na půdu a prohlídla krabici s hračkami, co zůstaly po Báře. Byla tam! Už dávno jsem na ni zapomnĕla. Bářina Barbína i krajkové šatičky, které jsem jí před lety ušila. Pravda, bílou barvu už dávno nemĕly, ale troška prášku a teplá voda vše napravily.

 

Nejsem žádná švadlenka a tak jsem na šaty zvolila snad ten nejjednodušší materiál, který se nabízel - pruh krajky. Sukýnka je z nĕkolika kanýrků přišitlých jeden ke druhému. Na každý kanýr jsem použila dvojnásobné množství krajky než na předchozí. Spodnička je ze zbytku široké bílé stužky. V pase je všitá úzká bílá stužka, stejnĕ jako na horní část šatů.

A dekorace v pase? To ji Bára ozdobila obyčejnou gumičkou do vlasů.