Neočkovaní

Bylo to asi před dvĕma lety, když se objevila ta nemoc. Nĕkteří lidé se báli. Vláda zavřela školy, divadla, kina, sportovištĕ, nĕkteré obchody a služby, hospody... Lidé se nesmĕli scházet, navštĕvovat, oslavovat... Společnost se rozdĕlila: nĕkteří to chápali, jiní protestovali. Přes to všechno se nedařilo nemoc zastavit, noviny a televize dennĕ informovali o počtech nakažených a mrtvých.

Mých 7 NEJ

1. Nejstarší vzpomínka

Ačkoliv odborníci tvrdí, že človĕk je schopen si vybavit vzpomínky až od zhruba čtvrtého roku, já jsem v tomto výjimka. Ne, že by jich bylo mnoho, ale pár si pamatuju i před tímto rokem, protože, když mi byly čtyři, stĕhovali jsme se z domečku do paneláku (brácha mĕl 2 a chodil do jeslí - pamatuju se, že jsem zůstávala doma, aby neplakal, sedávala na oknĕ a vyhlížela maminku). A ze života na domečku si toho pamatuju pomĕrnĕ hodnĕ, i když to nejsem schopná časovĕ přesnĕji zařadit. Ale nejstarší vzpomínku si pamatuju - bylo to narození mého bratra, to znamená, že mi byly přesnĕ 2 roky a 1,5 mĕsíce. To bylo totiž poprvé a naposledy, co jsem byla na pár dní na hlídání u babičky, večer vždy přicházel i tatínek (nejspíš z práce) a když jsem se konečnĕ vrátila domů, tak mi rodiče ukázali bratříčka, posadili mĕ na gauč a na chvíli mi ho položili hlavičkou do klína. A nebylo to kvůli focení - takovou fotku nemáme! I rodiče se občas podiví, že si to tak pamatuju, protože oni už si na to naše první setkání s bráchou nevzpomínají.

Emil (hrátky)

Už před nĕjakou dobou byla v Klubu blogerů zveřejnĕná výzva napsat příbĕh, který by respektoval pravidla slovní kopané. Tak jsem se pokusila... Literárnĕ asi nic moc, ale pravidla splňuje. Kdo další se připojí?

Rozdělená společnost

Je až neuvĕřitelné, co naši politici v poslední dobĕ dokázali. Rozdĕlili společnost na dva tábory. Tohle se naposledy podařilo bĕhem politických procesů v 50. letech. Před tím to byl Hitler. Nepřipadá vám podivné, že obojí předchozí rozdĕlení společnosti souvisí s totalitními režimy? Co když jsme i nyní na počátku nové totality? Říkáte, že to tak daleko nedojde? Možná, ale i tenkrát si to lidé mysleli a chtĕli tomu vĕřit.

O co jde tentokrát? Samozřejmĕ o COVID-19 a DOBROVOLNÉ očkování.

Čtenářská výzva 2020

Asi před dvĕma lety jsem se začala pomaloučku vracet ke čtení, které svého času bylo mou velkou vášní. Dnes by asi nikdo neuvĕřil, že jsem byla knihomolem, který si v knihovnĕ každý týden půjčil 6 knih (to býval limit na jednu výpůjčku) a po týdnu je vracel obvykle všechny přečtené. Pak přišlo jakési přesycení... Knihy mĕ přestaly bavit, mĕla jsem problém se vůbec do nĕjaké začíst a to i přesto, že se jednalo o dobré a zajímavé knihy, které jsem si fakt přečíst chtĕla. Vĕtšinu z nich jsem však po pár stránkách zase odložila. Spočítat všechny knihy, které jsem bĕhem té dvacetileté pauzy přečetla - na to by mi stačily prsty na rukou. V roce 2019 se ve mĕ nĕco zlomilo a já přečetla celých 11 knih - neuvĕřitelné! Zvlášť když se mrknu zpĕtnĕ na databázi knih a zjistím, že o rok dříve to byla jediná kniha, rok před tím vůbec žádná, v 2016 dvĕ knížky a 2015 a 2014 opĕt nic... A tak podobnĕ to pokračuje dál hloubĕji do historie.