Panenky

Když jsem začala objevovat svĕt blogu, jedním z prvních blogů, na které jsem natrefila byl Hanneton. Je to blog plný nádherných panenek v ještĕ nádhernĕjších šatičkách. Od té doby toužím po vlastní panence. Sice jsem tenkrát vylezla na půdu a ve staré krabici s hračkama vyštrachala prastarou Bářinu Barbínku. Dokonce jsem našla i jedny nádherné krajkové šaty, které jsem jí kdysi dávno šila. Panenku jsem vypucovala, šatičky vyprala a od té doby mi zdobí poličku v obyváku. Ale stejnĕ jsem stále toužila po nĕjaké pravé Barbínce.

Babáčovy cancy

Prolópnu augle. Hodím čuz, kolik sypó raky. Vošastlich! Musím se tumlovat. Kindoš zatím durchčí. Hodim do mikrošky lampu kakaa a hópnu si na retich. Vytáhnu kindoša z betle a vrazím mu flašmena. Zatímco glgá, trochec se vošplóchnu, přetáhnu kelcny, prohrábnu hára a pila nahodit šprndu, hózny, fusakle, navrch džeksny a ňákýho tričmena. Pak vysypu svišťa z šláfroku. Dĕlá kapricy, ale mlata na gébiš ho hodí do cajku. Konečnĕ je narychtované. Ešče čižmy a mantl a razíme aus. Hrnem pila, aby nám nezamachlovali. Šópnu kindoša do bódky a lebedoš curykuju k domášovu.

Nebeský ples

Kdesi uprostřed oceánu žila společnĕ s tisíci sestřiček kapka vody. Celé dny se jen tak vznášela v prostoru a užívala si legrace. Občas dovádĕla s mořskými živočichy, jindy odpočívala mezi korály. Nĕkdy pozorovala průsvitné medúzky, jak se vznášejí nahoru k hladinĕ.

"Co je tam nahoře?" ptala se zvĕdavĕ ostatních kapek, ale všechny jen krčily rameny.

Nĕkteré z nich varovaly:

"Nĕkde tam je hranice svĕta. Kdokoliv ji překročí, navĕky vĕků se ztratí."

"Ale vždyť je tam taková krásná záře, jako ze zlatého pokladu..." nechtĕla vĕřit nebezpečí.

"Nedívej se tam! To svĕtlo je zrádné. Zláká tĕ a zahubí!" Volaly ostatní kapky jedna přes druhou.

Vnoučata nás pomstí!

Dospívání, předstupeň dospĕlosti. Odborníci se zabývají především křehkou dušičkou tĕch "postižených" dospívajících. Jak je všechno pro nĕ tĕžké, jak hledají své místo v životĕ, jak jsou zranitelní... Ale co my, dávno dospĕlí rodiče dospívající mládeže? Odborníci radí být chápaví, tolerantní, vždy ochotní naslouchat a kdyby si náhodou náš dospívající potomek potřeboval vylít srdíčko (což vĕtšinou nepotřebuje, tedy přesnĕji nepotřebuje si ho vylívat zrovna nám rodičům), tak máme všeho okamžitĕ nechat, vyslechnout trablíky a pofoukat bolístku.

Nesplněný sen malého děvčátka

V 70. Letech minulého století žila malá holčička, jedno z mnoha tzv. "Husákových dĕtí". Ta holčička chodila s maminkou do samoobsluhy kolem školky, do masné kolem jiné školky, pak také do mlékárny kolem školky i na dĕtské hřištĕ vedla cesta kolem školky. Holčička postávala smutnĕ u plotů všech tĕch školek a se závistí hledĕla na všechny ty prolézačky, kolotoče, klouzačky, houpačky, domečky a jiné atrakce, které na žádném z okolních hřišť nebyly.