Vítání jara

Včera začalo jaro. Byl pátek, počasí taky přálo, tak jsme se rozhodli ho přivítat a zároveň zahájit sezónu. Loni na podzim, když jsem likvidovala zaplevelený kvĕtinový záhon, jsem cibulky snĕženek a krokusů napíchala do trávníku a tĕšila se, jak mi na jaře krásnĕ rozkvete. Cibulky se zřejmĕ vypařily. Místo snĕženek a krokusů mi trávník rozkvetl fialkami, které jsem v zahradĕ nikdy nemĕla. Zatím jsou jich jen malé ostrůvky, ale jsou na nĕkolika místech. Mám ráda, když jsou v zelené trávĕ drobné kvítky, a tak se tĕším, že jich za pár let bude více.

Jak darovat rodokmen

Nepochybuju, že vám neunikla má delší neaktivita na blogu. Byla způsobena nejen mým velkým pracovním nasazením v zamĕstnání (stále dĕláme přesčasy)  ale částečnĕ i množstvím práce kolem skliznĕ a "vraždĕní neviňátek" (drůbeže) a částečnĕ také akční nabídkou HappyFota.

Školáček

Tak nám to taky začalo... Vím, že podobných článků už vyšlo spousty a nejspíš ještĕ vyjde. Ono se není čemu divit, tento významný den prožíváme my rodiče snad ještĕ víc než naše robátka. Nástup do první třídy patří k nejdůležitĕjším okamžikům v životĕ našeho dítĕte rodičovství. Zatímco naše dĕti se vesmĕs tĕší, my rodiče máme plnou hlavu starostí. Jak to ten náš mrňous zvládne? Což o to, první den je vlastnĕ ješte celkem v pohodĕ. Ale co ty další? Já si na první opravdické zážitky budu muset počkat nejspíš až do víkendu. Tento týden na mĕ vyšla odpolední. Sice se s Honzíkem uvidím ráno, ale to jen na pár minut, protože už kolem 7 musí vyrazit na autobus.  Tak alespoň pár slov o tom dni prvním.

Zákon padajícího hovna

Mĕla bych spát. Před chvílí jsem se vrátila z noční. Ale nemůžu, jsem příliš rozrušená... Veškeré mé nadšení a radost z toho, že konečnĕ mám práci se vytratilo. Je pryč. Cítím se mizernĕ: mám vztek, jsem rozlítostnĕná, bezmocná, podvedená, zneužitá... A všechno mĕ bolí.

Jak nĕkteří víte, od 1.5. jsme najeli na třísmĕnný provoz. Už to je od zamĕstnavatele podraz, protože jsem původnĕ byla přijatá do dvousmĕnného provozu. Ale co, dvĕ nebo tři smĕny, to není zas tak velký problém. Problém je, že ani třísmĕnný provoz nevyřešil problémy firmy, protože zamĕstnanců nepřibylo, ba právĕ naopak odešli ti, kteří ze zdravotních či jiných důvodů nemohou  dĕlat noční smĕny.

Čím víc se blíží Vánoce, tím víc přemýšlím o našich rodinných vztazích. Pravidelní čtenáři si možná vzpomenou, že jsme se s mámou rozešly ve zlém a témĕř dva roky jsme spolu nekomunikovaly. Tedy přesnĕji řečeno: Od mámy občas přišel hnusnej meil nebo pár slov po Skypu. Já na to nereagovala. Na to se prostĕ nijak reagovat nedá. Jednak za ty roky vím, že nemá smysl se nĕjak obhajovat a přesvĕdčovat mámu o čemkoliv. A hlavnĕ by to vedlo jen k další, byť virtuální, ale hnusné hádce, která by nebrala konce. Mrtvý brouk byl ideálním řešením.