Prosím, omluvte vzhled, blog je ve výstavbě, přičemž současně probíhá stěhování z původní domény. Děkuji za pochopení.

21 dubna 2014

Velikonoce a jiné katastrofy

Letošní Velikonoce se na mĕ tak nĕjak sesypaly, ani jsem se na nĕ nestihla připravit nebo si je nĕjak užít. Jsem strašnĕ unavená a tĕžko říct, co je toho příčinou, nejspíš kombinace všeho: Práce v třísmĕnném provoze a dusné atmosvéře... psychická zátĕž z nařízených přesčasů, na které jsem se vybodla... nebo prodĕlané nachlazení se záchvaty kašle tak silnými, že mi občas hnuly krční páteří nebo žaludkem...

14 dubna 2014

Grilování je jediný způsob vaření...

... kterého je muž schopen. Průšvih však nastává, když si ani nenechá poradit od ženy.

Můj muž miluje grilování, doslova je tím posedlý, o čemž svĕdčí fakt, že za 13 let našeho manželství byl vlastníkem 7 grilů, 3 venkovních krbů a 2 udíren. V současnosti máme už jen jeden krb a jednu udírnu, grily zatím stále všechny - i když ten nejstarší už je nepoužitelný, ale manžílek se jaksi stále ještĕ nerozhodl, jestli ho opraví nebo vyhodí. Ale o grilech nĕkdy jindy - pořád si říkám, že pohledám fotky a napíšu článek.

22 března 2014

Vítání jara

era začalo jaro. Byl pátek, počasí taky přálo, tak jsme se rozhodli ho přivítat a zároveň zahájit sezónu. Loni na podzim, když jsem likvidovala zaplevelený kvĕtinový záhon, jsem cibulky snĕženek a krokusů napíchala do trávníku a tĕšila se, jak mi na jaře krásnĕ rozkvete. Cibulky se zřejmĕ vypařily. Místo snĕženek a krokusů mi trávník rozkvetl fialkami, které jsem v zahradĕ nikdy nemĕla. Zatím jsou jich jen malé ostrůvky, ale jsou na nĕkolika místech. Mám ráda, když jsou v zelené trávĕ drobné kvítky, a tak se tĕším, že jich za pár let bude více.

07 listopadu 2013

Jak darovat rodokmen

Nepochybuju, že vám neunikla má delší neaktivita na blogu. Byla způsobena nejen mým velkým pracovním nasazením v zamĕstnání (stále dĕláme přesčasy)  ale částečnĕ i množstvím práce kolem skliznĕ a "vraždĕní neviňátek" (drůbeže) a částečnĕ také akční nabídkou HappyFota.

03 září 2013

Školáček

Tak nám to taky začalo... Vím, že podobných článků už vyšlo spousty a nejspíš ještĕ vyjde. Ono se není čemu divit, tento významný den prožíváme my rodiče snad ještĕ víc než naše robátka. Nástup do první třídy patří k nejdůležitĕjším okamžikům v životĕ našeho dítĕte rodičovství. Zatímco naše dĕti se vesmĕs tĕší, my rodiče máme plnou hlavu starostí. Jak to ten náš mrňous zvládne? Což o to, první den je vlastnĕ ješte celkem v pohodĕ. Ale co ty další? Já si na první opravdické zážitky budu muset počkat nejspíš až do víkendu. Tento týden na mĕ vyšla odpolední. Sice se s Honzíkem uvidím ráno, ale to jen na pár minut, protože už kolem 7 musí vyrazit na autobus.  Tak alespoň pár slov o tom dni prvním.