Moje zranĕní je tak trochu zatĕžkávací zkouškou našeho vztahu. Ani po dvou týdnech nejsem schopná si zranĕnou rukou trošku pomoct. V praxi to znamená, že si bezbolestnĕ neutrhnu ani toaleťák, nejsem schopná ukrojit chleba, neotevřu vodu. Na druhou stranu to rozvíjí fantazii. Človĕk by nevĕřil, co všechnno je možné zvládnout jednou rukou. Ale stále zůstává dost vĕcí, které jednou rukou zvládnout nejde. Když jsou dva, tak si navzájem pomůžou. Jenže když ti dva mají tu jednu zdravou ruku dohromady...

