O berlích

Už delší dobu (asi dva roky) mĕ sakramentsky trápilo koleno. Čas od času jsem si ho na schodech "namohla" a následujících nĕkolik dní témĕř nemohla chodit. Pak se vše uklidnilo a vrátilo do normálu. Když se to opakovalo už po nĕkolikáté, začala jsem se schodům zámĕrnĕ vyhýbat a když nebylo vyhnutí, chodila jsem po nich tak, abych nestřídala nohy a namáhala tedy jen tu bezproblémovou. Přesto se bolest postupem času objevovala stále častĕji. I když jsem tomu nepřikládala příliš velkou důležitost, jen pro jistotu jsem se o tom zmínila svému doktorovi v rámci pravidelné prevenčky. Vyslovil podezření na artrózu a poslal mĕ k ortopedovi. Manžel obvolal pár svých známých a poptal se, aby mĕ nakonec objednal do Olomouce. Následoval rentgen, poté návštĕva zvoleného lékaře a do mĕsíce artroskopie. Bylo 1.dubna. Bĕhem čekání na operaci jsem zjistila, jak bylo dobře, že manžel vĕnoval péči hledání co nejlepšího lékaře. Pacientky sdílející se mnou pokoj vesmĕs vyprávĕly, jak je doposud léčili jejich doktoři a jak teprve zmĕna lékaře přinesla diagnózu a zákrok od nĕhož si slibovaly úlevu.

Z čtenářského deníku

O

O kindošu vod Jakuba
"Když ve štatlu dávali do pucu Petrov, začínala taky hokna na Jakubské kirchnĕ. Samo, že stavoši se štengrovali, kdo z nich je betelnĕjší fachman. Brzo však bylo sichr, že to je ten od Jakuba. Nasadil kvalt, na kterej petrovští nemĕli. Samo sebou se nakrkli a začali vařit křivý války. Tak dlouho prudili, až ten jakubskej stavoš hodil na tu svou hoknu kakáč. Než se však zdekoval, dal do cajku aspoň ten rozfachčenej fenstr. Ráno byl ve štatlu tĕžkej lochec. Nad fenstrem byl šropál a házel gébišem k Petrovu."

Ohlédnutí za rokem 2017

Přelom roku je obdobím bilancování. Já se musím přiznat, že i když uplynulý rok nezačal příliš nadĕjnĕ, nakonec to byl dobrý rok. A protože jsem nemĕla (a nemám) čas se s Vámi o vše podĕlit, chtĕla bych to alespoň teď napravit tímto shrnutím.

Na dně

Nemám ve zvyku se svĕřovat internetu (a blogu) s tím, co mĕ zrovna aktuálnĕ trápí. Nestojím o lítost, a už vůbec ne o nĕjakou rádoby podporu typu: "Musíš se vzchopit". To já přece taky vím, ale je mi to jaksi houby platné, když si mozek dĕlá co chce a neposlouchá moudré rady. Už však nevím kudy kam a tak si říkám, že bych se mohla zkusit ze všeho vypsat. Třebas se mi uleví. Zatím ještĕ nevím, co vlastnĕ chci napsat ani si nejsem jistá, jestli najdu v sobĕ dost síly to zveřejnit. A omlouvám se, nejspíš to bude trošku chaotické, jak mi budou myšlenky bloudit hlavou...

Blog a výdělek

Blogování za peníze je docela často diskutovaným tématem mezi blogery. Zatímco jedni zastávají názor, že peníze navíc se vždycky hodí a nĕkteří jsou pro nĕ schopni udĕlat opravdu cokoliv, jiní to považují doslova za znesvĕcení blogu, který podle nich má být jen koníčkem. A kde je pravda? Ty dva extrémní tábory se nikdy neshodnou. Ale pravda je nĕkde uprostřed. Spousta lidí přece sní, že je bude živit to, co je baví, tak proč by to nemohl být blog? Na druhou stranu, ale i přivýdĕlek z blogování by mĕl mít nĕjaké morální hranice.