Cesta časem

Cestovat můžeme mnoha způsoby. Nejčastĕji se tak dĕje fyzicky z jednoho místa na místo jiné. Ale můžeme cestovat i virtuálnĕ, ve vlastní fantazii nebo třebas do minulosti. A právĕ výpravy do minulosti patří u mĕ k velmi oblíbeným. Snažím se zjistit nĕco o vlastních předcích a prostřednictvím dobových dokumentů poznat jejich život. Nyní vás zvu, můžete se ke mĕ přidat. Toto je jen malá ukázka toho, co všechno se dá zjistit o předcích. Je to část rodinné kroniky, kterou jsem před lety začala sepisovat a stále ji doplňuju o nové a nové poznatky. O lidech, o nichž tu píšu jsem na počátku svého výzkumu nevĕdĕla vůbec nic, ani to že vůbec nĕkdy existovali...

Podaná ruka

"..., moje ruka píše, co srdce cítí. Začíná mĕsíc kvĕten a to je mĕsíc lásky, plodnosti, navázání nových vztahů, přátelství, odpouštĕní, usmíření a tak dál. Chyby se stanou každému. Přiznávám, já dĕlala chyby, ale chybami se človĕk učí, co může a co ne. To co se mezi námi stalo dejme do historie (vzpomínek). Seš moje dcera a přes veškerou bolest, co jsme zažily, mám tĕ stále ráda a miluju tĕ. Proto ti nabízím a celé tvé rodinĕ usmíření a pozvání na obĕd 12.5.2012. Moje srdce je živé, není to kámen. Je velké, silné a otevřené novým začátkům. Seš moje holčička, budeš moje holčička, ať se stane cokoliv. To máš důkaz, že já se snažila rodinu urovnat. Teď už je to jen na tobĕ, jak se zachováš a jaké máš srdce."

Čeká mě těžká zkouška

Zítra mĕ čeká náročný den. Náročný hlavnĕ po psychické stránce. Jsme pozvaní na rodinnou oslavu - teta slaví šedesátinky a přála si nás tam všechny mít. Pozvánku jsme dostali už před mĕsícem a já dlouhou dobu zvažovala, zda jít nebo ne. Po skoro dvou letech bych se mĕla opĕt potkat s mámou... Jaké to bude?

Milující babička

Tento týden se na mnoha blozích objevovaly dojmy z "návštĕvy Mikuláše". Také jsem chtĕla napsat, jak to probíhalo u nás. Ale tak nĕjak tuhle událost zatlačily jiné do pozadí.

Ti, co mĕ znají trošku blíže, než jen z blogu, si možná vzpomenou, že jsem před pár dny mĕla svátek. K svátku jsem kromĕ jiného dostala hnusnej meil od mámy. Není to nic neobvyklého, hnusný meil mi čas od času pošle. Ale to, že mi ho poslala "k svátku", se mĕ dotklo.

Ke kořenům - Živé matriky

Minule jsem sice slíbila, že vás seznámím s archivy. Ale pak jsem si uvĕdomila, že než půjdete do archivu, musíte napřed překonat magickou hranici - rok 1900. Proč je magickou hranicí? Matriky se dĕlí na živé a neživé. Živé matriky jsou ty, kde je velká pravdĕpodobnost, že nĕkdo v ní zapsaný je ještĕ naživu. Protože uhlídat to přesnĕ je takřka nemožné, byla stanovena jakási ochranná lhůta, která musí uplynout od posledního zápisu v matrice. U matriky narozených je to 100 let, pro matriku oddaných a zemřelých ménĕ, ale teď si nejsem jistá jestli to je 80 nebo jen 75 let. Už párkrát se nĕkdo podivoval nad tím, že je tak dlouhá lhůta i pro matriku zemřelých, ale není na tom nic nepochopitelného. Do matriky zemřelých se zapisují i údaje o rodičích nebo partnerovi zemřelého a tato data musí být chránĕna i v případĕ hodnĕ mladých neboštíků.