Na dně

Nemám ve zvyku se svĕřovat internetu (a blogu) s tím, co mĕ zrovna aktuálnĕ trápí. Nestojím o lítost, a už vůbec ne o nĕjakou rádoby podporu typu: "Musíš se vzchopit". To já přece taky vím, ale je mi to jaksi houby platné, když si mozek dĕlá co chce a neposlouchá moudré rady. Už však nevím kudy kam a tak si říkám, že bych se mohla zkusit ze všeho vypsat. Třebas se mi uleví. Zatím ještĕ nevím, co vlastnĕ chci napsat ani si nejsem jistá, jestli najdu v sobĕ dost síly to zveřejnit. A omlouvám se, nejspíš to bude trošku chaotické, jak mi budou myšlenky bloudit hlavou...

Blog a výdělek

Blogování za peníze je docela často diskutovaným tématem mezi blogery. Zatímco jedni zastávají názor, že peníze navíc se vždycky hodí a nĕkteří jsou pro nĕ schopni udĕlat opravdu cokoliv, jiní to považují doslova za znesvĕcení blogu, který podle nich má být jen koníčkem. A kde je pravda? Ty dva extrémní tábory se nikdy neshodnou. Ale pravda je nĕkde uprostřed. Spousta lidí přece sní, že je bude živit to, co je baví, tak proč by to nemohl být blog? Na druhou stranu, ale i přivýdĕlek z blogování by mĕl mít nĕjaké morální hranice.

Modrý slon pomáhá číst

Znáte Modrého slona? Nĕkteří možná ano, jiní na tom budou podobnĕ jako já. Ani já ho totiž donedávna neznala a to na našem trhu působí už od roku 1998. No a právĕ pro vás, kteří ho neznáte, jsem se rozhodla vám o nĕm říct. Protože dobré projekty si zaslouží podporovat.

Vzhůru do pohádky

Jako každý rok, tak i letos koncem června osídlily jediný lesík v okruhu 20 km bytosti z jiného svĕta. Pohádkový les už má letitou tradici a zatím stále ještĕ úroveň stoupá.

Víly už šly zřejmĕ do důchodu a tak na (teď už bývalém) vílím paloučku vyrostla celnice jako z pohádky Tři veteráni. Dokonce i koza se tam pásla! Po nezbytných formalitách a úplatcích nám byla vystavena povolenka ke vstupu. Tak si to šineme po cestičce a koho to nepotkáme pár kroků za hranicí:

Dva s jednou rukou

Moje zranĕní je tak trochu zatĕžkávací zkouškou našeho vztahu. Ani po dvou týdnech nejsem schopná si zranĕnou rukou trošku pomoct. V praxi to znamená, že si bezbolestnĕ neutrhnu ani toaleťák, nejsem schopná ukrojit chleba, neotevřu vodu. Na druhou stranu to rozvíjí fantazii. Človĕk by nevĕřil, co všechnno je možné zvládnout jednou rukou. Ale stále zůstává dost vĕcí, které jednou rukou zvládnout nejde. Když jsou dva, tak si navzájem pomůžou. Jenže když ti dva mají tu jednu zdravou ruku dohromady...