Nebeský ples

Kdesi uprostřed oceánu žila společnĕ s tisíci sestřiček kapka vody. Celé dny se jen tak vznášela v prostoru a užívala si legrace. Občas dovádĕla s mořskými živočichy, jindy odpočívala mezi korály. Nĕkdy pozorovala průsvitné medúzky, jak se vznášejí nahoru k hladinĕ.

"Co je tam nahoře?" ptala se zvĕdavĕ ostatních kapek, ale všechny jen krčily rameny.

Nĕkteré z nich varovaly:

"Nĕkde tam je hranice svĕta. Kdokoliv ji překročí, navĕky vĕků se ztratí."

"Ale vždyť je tam taková krásná záře, jako ze zlatého pokladu..." nechtĕla vĕřit nebezpečí.

"Nedívej se tam! To svĕtlo je zrádné. Zláká tĕ a zahubí!" Volaly ostatní kapky jedna přes druhou.

Vnoučata nás pomstí!

Dospívání, předstupeň dospĕlosti. Odborníci se zabývají především křehkou dušičkou tĕch "postižených" dospívajících. Jak je všechno pro nĕ tĕžké, jak hledají své místo v životĕ, jak jsou zranitelní... Ale co my, dávno dospĕlí rodiče dospívající mládeže? Odborníci radí být chápaví, tolerantní, vždy ochotní naslouchat a kdyby si náhodou náš dospívající potomek potřeboval vylít srdíčko (což vĕtšinou nepotřebuje, tedy přesnĕji nepotřebuje si ho vylívat zrovna nám rodičům), tak máme všeho okamžitĕ nechat, vyslechnout trablíky a pofoukat bolístku.

Nesplněný sen malého děvčátka

V 70. Letech minulého století žila malá holčička, jedno z mnoha tzv. "Husákových dĕtí". Ta holčička chodila s maminkou do samoobsluhy kolem školky, do masné kolem jiné školky, pak také do mlékárny kolem školky i na dĕtské hřištĕ vedla cesta kolem školky. Holčička postávala smutnĕ u plotů všech tĕch školek a se závistí hledĕla na všechny ty prolézačky, kolotoče, klouzačky, houpačky, domečky a jiné atrakce, které na žádném z okolních hřišť nebyly.

Lidé mají krátkou paměť

Právě proběhnuvší volby a k tomu téma týdne "komunismus". Jak příznačné! Vždyť komunisté ve volbách získali přes 11 % hlasů. Spousta lidí se podivuje, jak je mohl někdo vůbec volit. Ale co je na tom k nepochopení. Lidé mají krátkou paměť a s odstupem času vnímají tu dobu úplně jinak než v euforii krátce po "plyšáku".

Barbína

Dneska jsem čirou náhodou narazila na blog vĕnovaný panence Barbie. No popravdĕ jsem na nĕj klikla omylem, když mi Honzík strčil do ruky... Ale byla jsem nadšená tímto objevem. Dokonce natolik, že se na nĕj stále ještĕ vracím a prohlížím ty úžasné fotogalerie.

Taky jsem bĕhem dopoledne odbĕhla na půdu a prohlídla krabici s hračkami, co zůstaly po Báře. Byla tam! Už dávno jsem na ni zapomnĕla. Bářina Barbína i krajkové šatičky, které jsem jí před lety ušila. Pravda, bílou barvu už dávno nemĕly, ale troška prášku a teplá voda vše napravily.

 

Nejsem žádná švadlenka a tak jsem na šaty zvolila snad ten nejjednodušší materiál, který se nabízel - pruh krajky. Sukýnka je z nĕkolika kanýrků přišitlých jeden ke druhému. Na každý kanýr jsem použila dvojnásobné množství krajky než na předchozí. Spodnička je ze zbytku široké bílé stužky. V pase je všitá úzká bílá stužka, stejnĕ jako na horní část šatů.

A dekorace v pase? To ji Bára ozdobila obyčejnou gumičkou do vlasů.

Velký třesk II: Ani Bůh není nesmrtelný

Pokračování povídky Velký třesk I. - A zrodil se Bůh

Galaxie se ocitla v rozlehlém vesmíru plném dalších galaxií nejrůznĕjšího stáří. A bylo zde spousta místa pro další růst. Galaxie dál rostla, ale už ne tak rychle jako dřív - to víte jiný časoprostor. Navíc každý přírůstek byl na druhou stranu kompenzován mírným úbytkem. Čas od času nĕjaká hvĕzda vyhasla a rozpadla se na prach. Na nĕkterých planetách se objevil život. Stal se součástí galaxie. Obvykle zůstával v rovnováze a ničemu nepřekážel. A když se rovnováha nĕjak narušila, přišel zásah zvenčí, který stav napravil. Stačilo málo: Zemĕtřesení, sopečná erupce, doba ledová ...

Velký třesk I: A zrodil se Bůh

Na proslunĕné louce ležel v objetí pár. Jejich rty splynuly v polibku a v ten samý okamžik jejich milostný akt došel vyvrcholení. Chvíli odpočívali a pak se Ona sklonila k Nĕmu a povídá: "Cítím, že dnes se to stalo. Za devĕt mĕsíců se narodí malý Bůh."

Roj bludných meteoritů pluje vesmírem. Kolem není nic, jen prázdný prostor.  Náhle se před nimi objeví obrovské tĕleso. Srážce se nedá zabránit. Déšť meteoritů dopadá na povrch tĕlesa  a zanechává zde hluboké krátery. Ten nejvĕtší z nich se proboří až do středu. Taková rána otřásla celým tĕlesem. Meteorit uvnitř pozmĕnil jeho strukturu a to začalo metamorfovat.

Jsem věřící?

Asi jak se to vezme. Pro ateisty asi jsem vĕřící. Ale pro křesťany? Nejsem si jistá. Asi by o mĕ řekli, že jsem odpadlík. Je mi to jedno, důležité je, jak to cítím já sama!

Kdysi jsem pravidelnĕ chodila na církevní shromáždĕní, četla bibli, modlila se, nechala se pokřtít a vůbec dĕlala všechny ty vĕci, které asi správný křesťan dĕlá. Pak se můj život trošku zamotal a já na církev jako takovou zanevřela. Ne na Boha, ale na lidi.

Zrození blogera

Možná by se na začátek slušelo napsat nĕco málo o sobĕ. Jenže co? Kdo jsem? Jakou mám rodinu? Jak žiju?... To po čase zjistíte z mých článků. Je zbytečné se o tom nĕjak moc rozepisovat.

Ale kdo tedy vlastnĕ jsem?