Milující babička

Tento týden se na mnoha blozích objevovaly dojmy z "návštĕvy Mikuláše". Také jsem chtĕla napsat, jak to probíhalo u nás. Ale tak nĕjak tuhle událost zatlačily jiné do pozadí.

Ti, co mĕ znají trošku blíže, než jen z blogu, si možná vzpomenou, že jsem před pár dny mĕla svátek. K svátku jsem kromĕ jiného dostala hnusnej meil od mámy. Není to nic neobvyklého, hnusný meil mi čas od času pošle. Ale to, že mi ho poslala "k svátku", se mĕ dotklo.

Ke kořenům - Živé matriky

Minule jsem sice slíbila, že vás seznámím s archivy. Ale pak jsem si uvĕdomila, že než půjdete do archivu, musíte napřed překonat magickou hranici - rok 1900. Proč je magickou hranicí? Matriky se dĕlí na živé a neživé. Živé matriky jsou ty, kde je velká pravdĕpodobnost, že nĕkdo v ní zapsaný je ještĕ naživu. Protože uhlídat to přesnĕ je takřka nemožné, byla stanovena jakási ochranná lhůta, která musí uplynout od posledního zápisu v matrice. U matriky narozených je to 100 let, pro matriku oddaných a zemřelých ménĕ, ale teď si nejsem jistá jestli to je 80 nebo jen 75 let. Už párkrát se nĕkdo podivoval nad tím, že je tak dlouhá lhůta i pro matriku zemřelých, ale není na tom nic nepochopitelného. Do matriky zemřelých se zapisují i údaje o rodičích nebo partnerovi zemřelého a tato data musí být chránĕna i v případĕ hodnĕ mladých neboštíků.

Panika kolem maturit

Nĕjak stále nemůžu pochopit tu paniku, která panuje kolem státních maturit. Je sice pravdou, že o státních maturitách témĕř nic nevím a ani se o to příliš nezajímám. Ale když si vzpomenu na svoji maturitu, tak mám pocit, že se zas až tak moc velké drámo nedĕje. Občas dojde k nĕjakým zmĕnám ve společnosti a nĕkdo to holt, jak se říká, odsere. Letošní maturanti nejsou první ani poslední v historii.

Nostalgická vzpomínka na maturitu

Slůvko MATURITA ve mĕ vyvolává vzpomínky na doby dávno minulé. Nejen na tuto zkoušku dospĕlosti, ale na všechno to, co tomu předcházelo, tedy vlastnĕ na celou moji školní docházku od první třídy, přes přípravy k přijímacím zkouškám na střední spojené s přísnĕjším známkováním, než na jaké jsme dosud byli zvyklí, potom tréma při přijímačkách a asi mĕsíc nervózního čekání na verdikt přijat/nepřijat, po nĕmž následovaly čtyři báječné roky na střední zakončené onou zkouškou i na následné vykročení do toho skutečného dospĕlého života.

150x nic, možná i víc

Nicolas se rozhodl. Je na čase skoncovat s panictvím. Ale jak na to. Potřebuje nĕjakou učebnici. Zašel do knihovny, je to přece studnice informací. Z knihovnice s postavou jak slonice málem dostal zimnici, ač už dávno nebyly Hromnice. Co teď? Snad najít nĕjakou příslušnici nĕžného pohlaví pro praxi? Zkusil to v pivnici. Nic, jen číšnice, zasloužilá pamĕtnice (dávno ne padesátnice) se svaly jak zápasnice.

Léčivá moc Taj-či

Už nĕkolik let chodívám cvičit tai-či. Nikdy jsem ale nevĕřila na jeho zázračnou moc. Cvičím, protože mĕ to baví, našla jsem tam spoustu přátel, a dává mi to jakýsi vnitřní pocit spokojenosti sama se sebou. Nedávno jsem ale udĕlala zkušenost, že nĕco na tĕch povídačkách o zdravotních účincích Tai-či asi bude.

1101110101010011000101001101000111101011001

Operační systém domácího počítače doslova nasál ze sítĕ řetĕzec jedniček a nul:

"Z dosud sesbíraných dat vyplynulo, že pro Váš obslužný personál rodu samičího nastala optimální doba vhodná k produkci další generace obslužného personálu. V příloze této zprávy vám zasíláme nejnovĕjší verzi příslušného softwaru, který vám pomůže s výbĕrem vhodných samečků a provede vás příslušnými kroky vedoucími ke kýženému výsledku."

Panenky

Když jsem začala objevovat svĕt blogu, jedním z prvních blogů, na které jsem natrefila byl Hanneton. Je to blog plný nádherných panenek v ještĕ nádhernĕjších šatičkách. Od té doby toužím po vlastní panence. Sice jsem tenkrát vylezla na půdu a ve staré krabici s hračkama vyštrachala prastarou Bářinu Barbínku. Dokonce jsem našla i jedny nádherné krajkové šaty, které jsem jí kdysi dávno šila. Panenku jsem vypucovala, šatičky vyprala a od té doby mi zdobí poličku v obyváku. Ale stejnĕ jsem stále toužila po nĕjaké pravé Barbínce.

Babáčovy cancy

Prolópnu augle. Hodím čuz, kolik sypó raky. Vošastlich! Musím se tumlovat. Kindoš zatím durchčí. Hodim do mikrošky lampu kakaa a hópnu si na retich. Vytáhnu kindoša z betle a vrazím mu flašmena. Zatímco glgá, trochec se vošplóchnu, přetáhnu kelcny, prohrábnu hára a pila nahodit šprndu, hózny, fusakle, navrch džeksny a ňákýho tričmena. Pak vysypu svišťa z šláfroku. Dĕlá kapricy, ale mlata na gébiš ho hodí do cajku. Konečnĕ je narychtované. Ešče čižmy a mantl a razíme aus. Hrnem pila, aby nám nezamachlovali. Šópnu kindoša do bódky a lebedoš curykuju k domášovu.